Nový začátek ✓ [Yaoi]

18✓ (+)

,,Zvládnul bys to dostat ven všechno?" Zeptal jsem se a nadzvedl jedno obočí. Možná bych si mohl zase pohrát.
Když jsem všechno svoje bílé zlato dostal ven, nepřestal jsem.
Hledal jsem ten malý uzlíček nervů co mu dělá dobře.

,,Emmm...j-jo?" Řekl jsem to spíš jako otázku.
Ale myslím, že to trvá moc dlouho...
,,K-kacchan...A-asi jsem už č-čistaahmm." Zavzdychal jsem a rychle se kousl do ruky.
To opravdu?
Opět se toho místa dotkl a já zavzdychal do ruky.

,,Cože jsi říkal?" Zeptal jsem se.
Našel jsem to.
Začal jsem na to místo prsty přirážet.
Vzal jsem mu ruce a přitiskl mu je ke zdi nad hlavu ,,Chci tě slyšet, kotě."

Obě ruce mi přitiskl nad hlavu, přirážel na ono místo a tím pádem jsem několikrát zavzdychal.
Snažil jsem se ruce dostat z jeho sevření, ale marně.
Včera nebylo takové světlo, tak mi to moc nevadilo, ale momentálně je tu světla jak na slunci...
Opět přirazil a já zavzdychal.
Aspoň na něj nemusím koukat...

Nepřestávál jsem ve své činnosti, spíš jsem zvyšoval tempo.
Víc jsem se na něj natiskl a zakousl se mu do krku.
Už teď byl krásně fialový, ale proč to ještě nezvýraznit? ,,Copak, kotě?"

Jak to, že jen po tomhle jsem mimo.
Zakousl se mi do krku a prsty začal rychleji přirážet.
Zrychleně jsem dýchal.
,,Nha-nic...!" I přes to jsem se na něj podíval s otevřenou pusou a vražednýma očima.
Teď jsem musel vypadat směšně...

,,Jsi sladkej, princezno." Zachraptěl jsem. Jedním pohybem jsem ho celým otočil čelem ke mě.
Pustil jsem mu ruce a i přestal dráždit jeho citlivé místo.
Chytl jsem ho za stehna a vyhoupl si ho do náruče.
Zády jsem ho opřel o zeď.
Začal jsem mu okusovat klíční kost.

Během chvíle, jsem už nebyl zády k němu, ale čelem a pak mě držel ve vzduchu.
Když mi začal okusovat klíční kost, tak jsem si povzdechl.
'Asi je to marné...' řekl jsem si.
Obmotal jsem mu nohy kolem těla a ruce mu dal za záda.
Jestli máma uvidí ty znaménka, jsem v průšvihu...
Usmál jsem se a mírně zavzdychal.

Když se mě držel, rozhodl jsem do něj přirazit svým juniorem.
Přirazil jsem až po kořen.
Zaryl jsem mu nehty do stehen a víc se zakousl do jeho kosti.
Myslím, že už vím jak ho naštvu.

Nahlas jsem zavzdychal, když do mě přirazil až po kořen.
Jaksi jsem to nečekal.
Rozdýchával jsem to a sykl bolestí.
'To je snad upír...?!'
Zaklel jsem.
Objal jsem ho víc a hlavu dal na jeho rameno.
Má dost silný stisk zubů...

Jeho kamarád se probouzel k životu a tak jsem zrychlil tempo.
Začal jsem mu okusovat a cucat kůži. ,,Kotě..."
Zavzdychal jsem mu do ucha.

Po chvíli se mi začal dělat problém a to Kacchan zrychlil.
Začal jsem vzdychat víc nahlas a častěji.
Nechtělo se mi to ani tlumit.
A po tomto zážitku, se budu muset podívat do zrcadla na krk.
Opět jsem zavřel oči a začal dosedávat, takže to měl lehčí.
Je opravdu úžasný...

Midoriya se přestal krotit a začal vzdychat na celé kolo.
Dokonce začal přirážet proti mě.
Už to vypadalo, že se dostane k vrcholu a tak jsem přestal.
Pohladil jsem ho po stehně a víc ho natiskl na zeď.

Když jsem se blížil k vrcholu, tak najednou přestal a natiskl mě víc na zeď.
A to chce zase dělat co.
Přirazil jsem proti němu, ale sám a ještě nad zemí, je to trochu těžší.
,,J-ješt-ě."
On mě takhle trápí.

Držel jsem ho tak, aby sám přirážet nemohl a že se snažil.
,,Copak, koťátko?" ušklíbl jsem se ,,Něco se ti nelíbí?"
Zachraptěl jsem.

Sakra...
Hlavu jsem natočil tak, abych mu viděl do obličeje.
,,J-jo..."
Odmlčel jsem se.
Otočil jsem hlavu na druhou stranu a kýchl jsem.
,,T-ty to děláš n-naschvál...!"
Kňukl jsem.
Kvůli němu jsem občas nesvůj.

,,Řekni mi zlatíčko," zmáčkl jsem mu stehna
,,Co bys udělal, kdybych tě tu teď takhle nechal, bez pomoci?"
Zašeptal jsem a olízl mu ucho.
Ten mrňous je sladkej, asi si ho nechám, princeznu mojí.

,,A-asi bych..." Odmlčel jsem se a nafoukl tváře.
,,...m-mus-sel sa-sám..."
Řekl jsem popravdě.
On mě prostě mučí.
Co za to má, když mě mučí.
Zamračil jsem se.

,,Co bys musel sám?
Zeptal jsem se s úšklebkem.
Víc jsem si ho na sebe namáčkl
,,Co, koťátko?"

Ten mizera!
On mi to dělá schválně.
Vždyť já se brzo udusím...
,,A-s-sám si ho v-vyho-ňit...!"
Kňukl jsem.
V hlavě si nadávám jaký je to mizera, ale nahlas to nedokážu říct.

,,Zlatíčko." Zamumlal jsem a políbil ho. ,,Poprosíš jako hodný chlapeček?" Zachraptěl jsem.
Rád ho takhle mučím.
Nemohu si pomoct a on mi nějak extra nepomáhá.

,,P-prosííím."
Já ho za tohle nesnáším.
Proč to dělá?!
Dal jsem hlavu na stranu a opět jsem kýchl.
Vypadá to na velkou rýmu.
Zaklepal jsem hlavou.
Teď tu mám před sebou problém.