Nový začátek ✓ [Yaoi]

1✓

Toto je RPG s Astinka1

Midoriya - Normálně - Hraju Já
Bakugou - Tučně - Hraje Astinka1

..........................

,,Jak to myslíš, že nemůžu ven, otče...?!" Nechápal jsem.
Otec mi nechtěl říct důvod proč nemohu odejít z hradu.
Ani na jednu hodinu.
,,Přesně tak, jak jsem řekl.
Teď jdi na chvíli do svého pokoje."
Řekl a já s povzdychem odešel do nejvyšší části hradu, kde se nachází můj pokoj.
Zavřel jsem dveře a sedl si k oknu.
Je tu opravdu nádherný výhled za naše království..
Vidím odsud řeku, která vede za horu a občas tam zahlédnu mladého kluka.
Asi v mém věku.
Rád jsem se tam koukal a hlavně když nemám na nikoho náladu.

To se ovšem změnilo...
Od té doby uběhlo 6 let.
Můj otec umřel rok po té co mi dal to vězení.
Párkrát jsem se pokusil utéct a dojít k té řece, ale kdykoliv jsem byl blízko, stráž mě chytila.

Odjakživa jsem žil v jednom malém a spokojeném království.
Bydlím na kraji vesnice u řeky, která vedla do dále.
Co si pamatuji, vychovávala mě jen matka. Otec v brzkém věku zemřel na jednu z chorob.
Nestěžoval jsem si, byl jsem spokojený.
Možná jsme nebyli nejbohatší a někdy to byla vážně bída, ale cítil jsem se šťastný a spokojený. Rozhodně jsem na tom byl lépe nežli Králův syn.
Nemá dovoleno opustit hrad.
Jaký to má ten hoch život?
Ano, je to budoucí král a jednou musí usednout na trůn, oženit se a mít potomstvo, ale tahle šílená opatrnost, aby se mu něco nestalo, je příliš.

Najednou mě výhled na onu řeku a kluka, který tam momentálně opět byl, vyrušilo klepání na mé dveře.
,,Princi Izuku? Vaše Matka vás volá."
Povzdechl jsem si.
,,Už jdu."
Naposledy jsem pohlédl ven a pak se rozešel za matkou.
,,Ano matko?"
Vešel jsem za ní a dveře za mnou se zavřeli.
,,Zítra by ti mělo být 17, nemám pravdu?
Mám pro tebe dárek ze kterého budeš rád."
Na chvíli se odmlčela.
Nemůžu čekat nějaký zázrak.
Vždy mi dá nějaký peníze, které nemohu nikde utratit.
Nebo přijede můj strýc Toshinori, kterého však mám velmi rád.
A nebo nějaké blbosti jako vždy...
,,Zítra ti na celý den dám volnost.
Můžeš od rána až do šesti večer odejít z hradu.
Každý den budeš mít povoleno maximálně 3 hodiny. A zítra bude výjimka."
Řekla a mě málem spadla brada.
,,Má to však jeden háček.
Do 6 měsíce od tvých narozenin si musíš najít někoho koho si vezmeš. Pokud ne. Najdu ti někoho sama."

Před pár minutami jsem se vrátil z města, kde jsem si za pár stříbrných koupil něco málo k jídlu. Dnes je venku velice pěkné počasí, příjemné teplo.
Rozhodl jsem se, že si v řece vyperu oblečení. Jídlo jsem odložil doma na stůl, který stál už jen silou vůle. Protáhl jsem se a povzdech si.
Vzal jsem své věci, které jsem měl hozené na zemi u nohou postele, a šel s nima ven.
Položil jsem je na zem a já si sedl vedle nich, nohy jsem ponořil do vody. Každý kus oblečení jsem ve vodě vydrbal, vymáchal a vyždímal. Všechno oblečení mi zabralo asi něco okolo hodiny. Oblečení je umyté, teď jsem na řadě já. Vytáhl jsem nohy z vody a postavil se.
Sundal jsem si triko i kalhoty a skočil jsem do vody celý. Tohle jsem potřeboval.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec kývl.
Určitě je přece lepší, abych si někoho našel já sám, než abych se pak oženil s někým koho sotva znám.

Matku jsem rychle objal.
,,Děkuji ti!" Křikl jsem a odešel k sobě do pokoje.
Opět jsem usedl k oknu a zahleděl se na ono místo.
Onen kluk byl zrovna ve vodě a já si povzdychl.
,,Co bych za to dal být na jeho místě..." Hlavu jsem si opřel o ruku a sledoval ho.
,,Ví vůbec o tom, že ho pravidelně sleduji?"
Řekl jsem si a zasmál se..
,,On si určitě myslí, že když tu jsem jako princ, tak to mám jednoduché..."
Otočil jsem se zády k oknu a povzdechl si

Dostal jsem podivný pocit, cítil jsem na zádech něčí oči.
Otočil jsem se, nikdo v okolí ale nebyl. ,,Co to?"
Zabrblal jsem si pro sebe a poškrábal se na hlavě.
No nic. Nadechl jsem se a vylezl na pevninu. Vzal jsem ze země oblečení a vydal se domů.
Za tu dobu, kterou jsem byl ve vodě, oblečení na tom sluníčku uschlo. Doma jsem ho hodil na židli a rychle si ukousl kus chleba.
Došel jsem k posteli a ze země zvedl větší kus hadru, kterým jsem se utřel. Padl jsem na postel a natiskl se ke zdi.
Tenhle stereotypní život mě vyčerpává.

Po večeři s Mamkou, jsem se vydal osprchovat. Připravil jsem si oblečení a udělal ranní hygienu.
Popravdě by tohle všechno měli dělat sluhové, ale nemám rád když do všeho strkají ty svoje nosy, tak jsem jim řekl, že pokud toho nenechají, vyhodím je.
Povzdechl jsem si a lehl si na postel.
Během pár minut jsem usnul.

Další den jsem se probudil bez toho, aniž by mě někdo budil.
Vstal jsem a podíval se na hodiny.
,,5 hodin?! Takhle brzo jsem nikdy nebyl vzhůru..."
Řekl jsem. Osprchoval jsem se, převlékl, udělal hygienu a vyrazil si něco zakousnout.
Zajímalo by mě, zda ten kluk tam dneska zase bude...