Předal jsem ti cigaretu a do očí se ti neodvážil kouknout. Měl bys ten výraz, to 'já to věděl'. A začal bys přednášku ani nevím o čem.
Ani sakra nevím, proč tu jsem. Nejsem na tebe náhodou naštvaný?
Tobě se aspoň nestydím podívat do očí.
Co řeknu bratrovi? Co řeknu nevlastnímu otci? Už jsem ti řekl, že vlastně chce odejít a přepisují poručníka z něj na mě?
Co budu sakra dělat?
Víš, všechno mi dochází jak vlastně zkažený všechno je. Jak já jsem zkažený, jak vážně není v pohodě vidět sám sebe a slyšet se říkat 'zabíj se' dvacetkrát denně.
A slyšet Stairway to Heaven padesátkrát za den taky není v pohodě.
"Řekni to."
"Co? Že seš čurák? To víme všichni. Ale kdy si necháš pomoct? To nikdo neví."
"Chybí mi moje máma."
"Zavolej jí."
Ani nevím jak dlouho jsem na naší střeše brečel, po tom co jsi odešel.
ČTEŠ
oh memories || frerard
FanfictionVšechno, co v jejich věku bylo zakázané bylo něco, co jim umožňovalo normálně žít a najít jednu důležitou věc, sami sebe. Ve stáři jsou to však jen velice smutné a uhasínající vzpomínky. A stejně pořád neví, zda sami sebe našli. © RabidShooter listo...
