Koukání do stěny předemnou byla dobrá taktika na to, nebýt seřván za vyrušování ale nejlepší magnet na to být vyzkoušen. Vždyť ta zeď ale byla zajímavá, struktura a nátěr, který musel být co měsíc obnovován, jelikož se někdy sem tam na zdi objevil flek od shnilé svačiny. Slibuji, já to nebyl, já je radši házím na skříně.
U tabule to odskákal Frank, zachránil mi prdel a já tu furt seděl ožralej skoro na sračky a litoval svojí existenci. Koukal jsem furt na ten krásnej nátěr, poslouchal šepot lidí, s kterými sdílím třídu a měl jsem chuť se rozplakat Frankovi na rameno.
A to jsem taky udělal.
Slzy začali stékat, a hned asi zasychat protože jsem měl fakt rozpálený tváře. Dýchání se najednou zdalo obtížné, hluk a šepot utichl a konečně za těch pár let trčení tady jsem mohl uslyšet zvuk tikajících hodin.
"Wayi?"
Frankovi ruce byli na mých a moje hlava se blížila k jemnýmu nárazu s jeho ramenem.
"On to Gerard neměl lehký, umřela mu teta."
A já jak malé dítě se lepil na kluka, co jsem neznal ani tejden. Ožralej, nechutnej a smutnej a doufal jsem, že mě na pár chvil ochrání před tím ošklivým světem a ještě odpornejšími myšlenkami, co vznikaj v mý hlavě.
"Odveďte ho na ošetřovnu, a dělejte mu doprovod. Pro dnešek jste uvolněni."
Takže to chce jen deprese, vodku a kluka, co vám z neznámýho důvodu kryje prdel a pár slz?
"Děkujeme."
Frank mě odtáhl na chodbu a mrskl semnou o skřínky. Koukal se mi upřeně do očí a já na jeho rty, protože mluvil ale já ho neslyšel. Slyšel jsem jen svoje vzlyky a cítil jsem, že jestli mě pustí, budu do sekundy sedět na zemi na prdeli. Snažil jsem se odezírat, fakt moc snažil... Nepochytil jsem nic, jen slovo "domů".
A tak jsem ho objal okolo krku a on mě dovedl k autu, které bylo asi jeho jelikož já žádný nemám.
Kouknul jsem se ještě naposled na to, jak se mi snažil něco sdělit a jako opověď mu poblil boty.
this shit suck on worst level
YOU ARE READING
oh memories || frerard
FanfictionVšechno, co v jejich věku bylo zakázané bylo něco, co jim umožňovalo normálně žít a najít jednu důležitou věc, sami sebe. Ve stáři jsou to však jen velice smutné a uhasínající vzpomínky. A stejně pořád neví, zda sami sebe našli. © RabidShooter listo...
