oh memories || frerard

12. worlds away

Neznám její jméno a ona to mý. Nikdy v životě jsem ji neviděl a doufám, že už neuvidím.

Ale strašně se mi líbí.

Její krátký vlasy, co se ji mokré lepí k obličeji. Líbí se mi, že je jen ve spodním prádle a triku, co by mohlo bejt plachra třeba pirátský lodi.

Její tělo je v tom měsíčním světle nádherný.

Pozorujeme se na vzájem.

Líbí se jí moje sukně, kterou jsem ukradl týden zpět? A co moje stehna? Jsou taky tak pěkná jak ty její?

Vzrušuje jí myšlenka, že bychom spolu něco mohli mít právě teď?

Není pravda, co jsem řekl.

Chci ji vidět. Každý den.

Sedět na parapetu, kouřit cigaretu a zapíjet to vínem.

Chci slyšet jak se měla a co jí říkaj karty a čáry na její ruce. Chci ji třeba vyzvednout z práce a políbit ji pod miliony hvězd u mostu, kde třeba bude někdo páchat sebevraždu.

Všechno je tak zpomalený a krásný jako kdyby všechny světy, v co jsem kdy věřil že jsou byli někde daleko.

Pryč.

A vznikal nový, kde ona a já jsme šťastný a staráme se o sebe a všechno je moc krásný.

Její pohled je smrtící ale já necítím bolest či snad nenávist. Její pohyby jsou ladné ale přesto hrubé a moc přitažlivé.

Mám rád chuť jejího lesku na rty a budu si muset ten samý pořídit, protože nevím jak dlouho vydržím bez jejich rtů na těch mých.

Třeba jsem blázen nebo jen rád sam sobě ubližuji.

Ale dnes večer je jen o nás dvou a o tom jak sám sebe najít v ženských šatech a ženském klíně.