Mafiánovou courou

XXVIII.

Ještě dlouho po té, co Erik odešel, jsem ležela v posteli a když už jsem nevěděla, na kterou stranu se mám otočit, vstala jsem a oblékla se. Vzala jsem si ze stolku u stěny krabičku cigaret a sešla po schodech do přízemí, kde jsem si obula první nazouváky, který jsem uviděla a už jsem si vykračovala do zahrady. Tam jsem si sedla pod altánek a zapálila si. Nikdy jsem to moc nemusela, ale co jsem tu, tak mi to nějak přirostlo k srdci. Uklidňovalo mě to a navíc kouřil i Erik s Robem. Dalo by se říct, že mě tím nakazili, ale na druhou stranu, kdybych to nechtěla dělat, tak bych to nedělala.

"Můžu se přidat?" ozval se za mnou Robův hlas.

"Ne, nesmíš," řekla jsem ironicky a zaklonila jsem hlavu abych se na něj ušklíbla. Rob se posadil naproti mě.

"Vidím, že končíš, dáš si ještě jednu?"

"Co?" zeptala jsem se zmateně, než mi došlo, že jsem byla tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že už pomalu kouřím filtr.

"Asi jo," řekla jsem a zbytek cigarety jsem típla o popelník.

"Asi?"

"Jo, dám si, díky." Vzala jsem si z jeho krabičky svou druhou cigaretu.

"Vážně si mi právě poděkovala?"

"Nejspíš," odmlčela jsem se ",chybí mi normální rozhovory."

"Normální rozhovory?"

"Ano, takový to, když jeden mluví, druhý poslouchá a nikdo na nikoho neřve nebo nic nepřikazuje."

"O čem se tu bavíte?" vmísil se mezi nás Erik.

"Myslím, že o tobě," ujal se toho Robin.

"O mě? Nepovídej," ušklíbl se Erik.

"Ella by si přála hezčí zacházení."

"Takhle jsem to přece neřekla," bránila jsem se. Robin všechno rychle překrucoval. Nemluvila jsem přece o Erikovi.

"Já bych si přál tvůj zadek ve své ložnici."

Pozvedla jsem cigaretu, abych Erikovi naznačila, že teď hned to opravdu nejde, ale on se jen zamračil.

"Hned."

Zakoulela jsem očima, típla cigaretu a odešla jsem s Erikem do jeho ložnice.