Mafiánovou courou

III.

Seběhla jsem schody a že jich bylo dost z pátého patra a přes těžké dveře u vstupu rychle ven. Vzala jsem to po nejbližším chodníku k centru města a pak přes most do parku.

Všude byl poměrně klid. Byla to velmi krásná noc. Jen škoda, že ve městě nejsou vidět hvězdy. Sedla jsem si v parku na lavičku a koukala na auta, jak projíždí kolem. Najednou mi tu pohodu přerušil křik nějakého muže a pak následoval výstřel. Strnula jsem, protože se zdálo, že to, co se stalo bylo ne moc daleko ode mě. Ohlédla jsem se přes rameno a tam jsem uviděla toho vraha. Tedy jen jeho siluetu mezi stromy. V okamžiku, kdy se na mě otočil mé nohy povolily a dala jsem se na útěk.

Za sebou jsem slyšela křik svého pronásledovatele. „Stůj!"

Po chvíli jsem narazila na hlavní cestu. Jako naschvál byl celkem hustý provoz, díky kterému jsem opravdu přeběhnout nemohla. „Co teď? Chytí mě!" panikařila jsem.

Přímo přede mnou se zastavilo velké černé auto. Myslela jsem, že to bude moje záchrana, ale příšerně jsem se mýlila. Z toho auta vystoupily dva svalnatí chlapy a vražedně se na mě dívali. Pak mě doběhl i ten vrah a položil mi ruce na ramena.

"Nastup si do auta!" ozvalo se za mými zády.

"Ne!" zakřičela jsem.

"Chlapy, zařiďte to!" rozkázal jim ten za mnou a žduchl mě k nim. Ti mě popadli, jeden za ruce, druhý za nohy a táhly mě do auto. Křičela jsem, kopala a mlela sebou na všechny strany, ale nepomáhalo to. A ty auta, co mi před tím bránily v útěku byly najednou pryč, takže pomoc nikde.

Mezitím si ten třetí lotr odkráčel a sedl si dopředu vedle řidiče.

V autě jsem se ještě chvíli se svými vězniteli prala, ale jakmile mi píchli injekci do ramene, měla jsem mžitky před očima a usnula jsem.