Mafiánovou courou

II.

Byl čtvrtek večer. Asi devět hodin a já se převalovala v posteli ze strany na stranu a za boha nemohla usnout. Sice jsem už od včerejška měla prázdniny, ale to mi nezabránilo chodit i dál brzo spávat. Nikdy jsem moc neponocovala, jen ve vyjímečných případech, kdy jsem se nemohla zbavit své múzy a nutně musela dokončit obraz.

Nemělo to cenu, dál se takhle trápit. Vstala jsem tedy a vyšla v noční košili ven na balkon, abych věděla, co si mám obléknout. Moc teplo venku nebylo, i když už začalo léto. Vrátila jsem se do pokoje a vytáhla ze skříně legíny a svoje oblíbené růžové tričko s dlouhým rukávem. U vchodových dveří jsem si nazula bílé kecky a než jsem otevřela dveře, ještě jsem se na sebe podívala do zrcadla.

Moje dlouhé hnědé vlasy byly pořádně rozcuchané, ale mě to zase tolik nevadilo. Je přece večer, ale pro lepší vnitřní pocit, jsem si je ještě víc načechrala hozením dopředu a dozadu. Vážně to zabíralo jen pocitově, protože mé vlasy vypadaly pořád stejně, ne-li o něco hůř. Co nadělám? Vracet se, abych si je načesala, už nebudu.

Pod mýma kaštanovýma očima byly znát malé kruhy. Opravdu jsem byla unavená. Svou obvykle vysokou a štíhlou postavu jsem měla teď shrbenou, jako kdybych měla co nevidět spadnout na zem.

Než jsem prošla dveřmi ven, vzala jsem si na věšáčku svoje klíče od bytu a potichu za sebou dveře zavřela.