Mafiánovou courou

I.

Jmenuji se Ella. Je mi šestnáct a doma byste mě u ničeho jiného než u papíru a plátna nenašli. Hrozně ráda kreslím. Většinou jsou to abstraktní čmáranice, ale najdou se mezi nimi i smysluplné náčrty neznámých lidí.

Rodiče mi chtějí k sednáctinám zařídit takovou malou dílnu, kde bych se mohla plně věnovat svým "pocákaným plátnům". Tak tomu alespoň naši říkají. Mé obrazy pro ně nejsou ničím jiným než vyhozenými penězi. Podle mě vůbec nemají smysl pro umění.

V městském muzeu, ne ani dva kilometry od našeho bytu už mám rezervované termíny pro svou sbírku obrazů. Budou vystavovány po celé tři měsíce. Není to moc dlouhá doba, to přiznávám, ale alespoň něco. O prostory galerie je velký zájem a tak jsem ráda, že se pro mě, v podstatě tak bezvýznamnou osobu, našlo místo.