Mafiánovou courou

X.

"Ty ses zbláznila! Víš, co by mi Erik udělal? Odsud se nedostaneš, tak se s tím smiř! Je ti to jasný?"

"Víš co, radši už běž pryč."

"Dobře, jak chceš," zvedl se a už byl na schodech.

"Počkej!" zavolala jsem na něj a přišla k němu.

"Co je?"

Stoupla jsem si o jeden schod výš než stál Rob. Políbila jsem ho a strčila do něj. Rychle jsem zabouchla dveře a otočila klíčem v zámku.

"Zvládla jsem to!" zaradovala jsem se a zamířila ke vchodovým dveřím. "Kruci, je zamčeno!" Zkusila jsem okna. "Taky? To si ze mě dělá sradndu!"

"Ale, ale. Snad nechceš utéct nebo jo?"

"Eriku? Ne, nechtěla jsem nikam jít, jen bych ráda dostala zpátky svoje oblečení."

"Dostaneš ho až podle toho, jak se budeš chovat."

"Co mám udělat?"

Erik se potutelně usmál. "Nechtělo by to sprchu?"

"Takhle poránu? Doufám, že bude aspoň studená."

"Bude jaká jen budeš chtít."

"Dobře." Vyšla jsem za ním do mezipatra.

Erikovi oči byly upřené na zamčené dveře malé místnosti.

"Robin?"

"Co?"

"Zamčela si ho tam?"

"Tak trochu. Vadí ti to?"

"Ani ne." Políbil mě. "Tobě?" Znovu mě políbil.

"Možná trochu."

"Tak běž do té sprchy, já tam za chvíli přijdu za tebou."

Udělala jsem, co mi řekl a pokračovala  po schodech do třetího patra.