Sexy mrcha

30.-31. kapitola

30

Když jsem se vrátil domů od našich, kde jsem strávil na oddech pár dnů, doma bylo nebývalé dusno. Strýc za mnou přišel až do garáže, když jsem parkoval a spustil.

,,Hochu, cos to provedl?" nechápal jsem.

,,Ty jsi měl něco s Marianou?" začalo mi tlouct srdce jako o závod.

,,Jak jsi na to přišel?

,,Monika s Marianou tu měly obrovský výstup na schodech. Jsem rád, že u toho nebyl jejich otec. Mariana se krčila u zábradlí a brečela, Monika na ní křičela a hádaly se. No nebyl to hezký pohled."

,,Pane Bože, je v pořádku?"

,,Podívej se, nechci ti do toho kecat, ale nebylo by lepší se spíš nechat rozvést? Nemá cenu, abyste trápili jeden druhého. Jsem právník a kdybys potřeboval můžu to zařídit."

,,Ty se nezlobíš?"

,,Já? Proč? Jsem taky rozvedený. Vím moc dobře, že je vždycky vina na obou stranách. Monika není špatný člověk, ale chybí vám tam ta chemie, pokud tam někdy vůbec byla. S Marianou jste si pravděpodobně padly do oka, co?" mrknul na mě a poplácal po rameni.

Šel jsem rovnou do ložnice za Marianou. Zaklepal jsem a ona otevřela s uplakanýma očima.

,,Chtěl jsem jen vědět, jestli jsi v pořádku."

,,Nejsem." utřela si slzu.

,,Můžu ti nějak pomoc?"

,,Nechci od tebe už nic."

Najednou se otevřely dveře z protější ložnice a v nich stála Monika.

,,Vem si tu děvku a vypadněte oba!"

,,Co se stalo?" vrhl jsem po ní nechápavý pohled.

,,Tady máš věci." hodila po mě taškou, která se mi po nohách skutálela na podlahu.

,,To je všechno, co jsi měl, když jsi přišel. Táhněte do hajzlu oba dva i s tím spratkem." ukázala Marianě na břicho a praštila za sebou dveřmi. 

Otočil jsem se na Marianu a nechápal jsem, co tím Monika myslela.

,,Co to mělo znamenat?" 

,,Asi se stěhuješ!" podívala se na mě upřeným pohledem.

,,Tohle jsem nemyslel." čekal jsem na odpověď, zatímco Mariana se dívala do země a brečela dál.

,,Slyšíš?" chytl jsem ji za ramena a ona se pořád dívala dolů.

,,Brala jsem ty podělaný prášky. Nevím, co se jsem udělala špatně."

,,Jaký prášky, co se mělo podělat?"

,,Jsem těhotná. To se stalo." zakřičela na mě a já byl úplně v šoku.

Sundal ruce z jejích ramenou. Jednu jsem si dal do boku a druhou jsem se opřel o zeď.

Pořád jsem si neuvědomoval, co to vlastně řekla. Dívala se na mě a čekala na mojí reakci.

,,Víš to jistě?"

,,Jo, proč myslíš, že mě odvezla záchranka? Udělali mi testy a..." zvedl jsem ruku, abych ji přerušil.

,,Musím pryč." popadl jsem tašku s věcmi od Moniky a odešel. 

Mým útočištěm se stal Sebastianův byt. Už na mě čekal ve dveřích, kde jsem mu to sypal z rukávu.