Sexy mrcha

26.-29. kapitola

26

Byl jsem v hajzlu. Monika mě táhla do zahrady a já netušil, co se bude dít.

,,Co chceš?" spustil jsem otráveně.

,,Co chci? Denisi, máš ze mě srandu? Spíš s ní před mýma očima?" vyrukovala na mě.

,,Jak jsi na to přišla?" začal jsem se přiblble smát.

,,Už od začátku se ti líbí. Slintáš z ní pokaždé, když se objeví. Na té výstavě jsi šel za ní. Za ní! Já jsem tvoje žena, Denisi. Nejsem pro tebe dost dobrá, nudím tě a ty si to musíš rozdat zrovna s ní?"

Mlčel jsem a čekal, co se stane. Nebylo to takový, jako když jsem si to rozdal se sekretářkou.

,,Co by na to asi tak řekl táta? Mám udělat před rodinou skandál?"

,,Ne."

,,Tak že to s ní ukončíš! Jestli ne, vypadneš odtud s holou prdelí a nikde si ani neškrtneš, o to se postarám. A tý zkurvený děvce zničím život kamkoliv se vydá. Nebude to těžký. Ty víš, že to dokážu. Žádná firma, žádný byt, žádné oblečení. Odejdeš takhle!"

,,Nespal jsem s ní, mysli si co chceš." dal jsem si upocené dlaně do kapes.

,,Strč si to zapírání do hajzlu. Víme oba, že lžeš. Vždycky jsi potřeboval sex a teď najednou jsi spal sám v pokoji pro hosty? To jsi nevymyslel moc dobře. No je to na tobě."

Chytil jsem se za hlavu a kapituloval.

,,Dobře, kurva, udělám to. Do hajzlu!" sebral jsem se a odešel do haly, popadl jsem Marianu za loket a táhl jí do auta. Přemýšlel jsem, co bych dělal, kdyby mě vyhodila na dlažbu bez ničeho.

Pořád ze mě tahala, co mi řekla na zahradě Monika, ale nezmohl jsem se na jediné slovo.

Zasedl jsem v kanclu do křesla a civěl z okna jako totální pitomec. Ani nevím po jaké době za mnou znovu přišla a já věděl, že jí to budu muset říct. Trhalo mi to srdce i pytlík, ale nedalo se nic dělat, musel jsem to vyslovit. Můj pták, kdyby mohl, dal by mi pěstí.

Hned, jak jsem to řekl, zeptala se proč a já vyletěl vzteky. Praštil jsem do stolu a ona utekla. Bylo mi jí líto. Měl jsem to udělat jinak. Tolik toho kvůli mně riskovala a já jsem se k ní postavil zády. Vzápětí se objevil Sebastian.

,,Cos jí provedl?"

,,Monika na to přišla."

,,No do hajzlu." posadil se přede mě na židli a koukal dost zmateně.

,,Málem sis totiž hledal nového šéfa."

,,Kam šla?" zeptal se mě.

,,Nevím."

Tak takové bylo to prázdno, které jsem právě cítil. Něco mi chybělo. A nebylo to jen kvůli tomu, že jsem neměl kam zasunout. Prostě mi chyběl její úsměv, její výstřih, její masáže a její oči. 

Dům byl najednou tak prázdný a všichni na mě hleděli, jako by to věděli. Monika se mnou jednala tak odměřeně, jako že měla navrch. Byl jsem tak nešťastnej. Mariana měla pravdu, že to přijde. Tolik jsem ji potřeboval. Do háje! Denně jsem byl vystresovaný, práce mě nebavila, věčně jsem byl podrážděný. Takhle to trvalo pár dní, pak za mnou přišel Sebastian.

,,Ahoj oslavenče, všechno nejlepší."

,,Jdi s tím do hajzlu." přinesl mi kus dorta a zapálil mi na něm svíčku.