Potvora & snob _HP_ ✔️

◄náctiletá pohroma►

I can't keep away from the girl

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Pansy pozdravila kuchařku a poděkovala za krásně vyhlížející jídlo. Usedla k prázdnému stolu a nalila si polévku. ,,Kde jsou vaši rodiče?" zeptala se kuchařka. Pansy jen na vteřinku zabolelo na hrudi. Nic si z toho nedělala. Bylo jí jedno, kde její rodiče jsou. Nevadilo jí, že je sama.
,,V Itálii. Vydali se na dvoutýdenní dovolenou do Itálie," odpověděla a vůbec na sobě nedala znát, že jí to vadí. Nabrala na lžíci pouze horkou vodu a foukla do ní. Mezitím do kuchyně vešel Percy. Překvapeně pohlédl na kuchařku, ta překvapeně pohlédla na Percyho. Pansy jen krátce koukla na Weasleyho. Stále měl na sobě košili. Blázen. Na koho se snažil zapůsobit? Kuchařka si důležitě odkašlala.
,,Ví vaši rodiče o tom, že si sem zvete muže?" otázala se a změřila si Weasleyho pohledem.
,,Cože?" zeptala se Pansy. ,,Vy si myslíte, že bych...? No dovolte! Tenhle kluk je tady jen a jen na přání rodičů. Být to na mně, tak už dávno letí z domu."
Percy se zezadu přitočil k Pansy, sklonil se k jejímu uchu zakrytému ebenovými vlasy a zašeptal: ,,Můžeš, prosím, dávat ještě víc najevo, jak mě nenávidíš? Kuchařce to zřejmě ještě nedošlo, protože jsi na mě tak moc milá."
Pansy lehce natočila hlavu dozadu a bojovně zvedla bradu. ,,Sedni si a jez," odvětila pouze. Percy obešel stůl a usedl naproti ní. Ne že by tolik toužil po její přítomnosti, ale měl rád symetrii, proto seděl přesně naproti. Kdekoliv jinde by to nebylo tak... estetické.
,,Budete chtít, slečno, i večeři?"
,,Ne, děkuji. Vystačíme si s tím, co zbude od oběda," odvětila Pansy poměrně mile a rozloučila se s kuchařkou. Hned jak odešla, si Pansy zašla do ledničky pro pivo.
,,Neměla bys pít alkohol," poznamenal, když uviděl v její ruce lahev.
,,Nic ti do toho není. Navíc je to jenom pivo."
,,Jenom? Jak jenom? Taky je to alkohol," odpověděl Percy. ,,Ještě nejsi plnoletá. Nemůžeš pít alkohol."
,,A jak mi v tom zabráníš? Hm? Zase mě jemňounce chytíš za zápěstí? U-hú... Už se bojím..."
Percy sjel pohledem k danému zápěstí, kde Pansy stále měla otlačeniny od jeho prstů. Rozhodně ji ráno nechytil ,,jemňounce". Zasáhl ho pocit viny. Sklonil hlavu a věnoval se už jen obědu.

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Percy jedl o poznání pomaleji než Pansy, ta už si dávala rybízový koláč jako dezert. Najednou trhnutím zvedla hlavu a zaposlouchala se. ,,Pošta," zašeptala sama pro sebe. Zvedla se a doběhla do obývacího pokoje, kde na okno ťukala sova. Vrátila se zpět s obálkou v ruce. Usedla zpět ke koláči. Pansy nožem na dopisy vyřízla otvor do obálky a se začetla do dopisu. Percy ji pozoroval. Uvažovala, zvažovala a nakonec řekla: ,,Dnešní večer strávíš sám, Weasley."
,,Vážně?" opáčil lhostejně Percy. Pansy pokývala hlavou.
,,Asi neznáš mou spolužačku Millicent Bulstrodeovou... Pozvala mě na slavnostní večeři k ukončení školního roku. Millicent sice neměla tak dobrý známky jako já, ale očividně se její rodiče zajímají víc než moji..." řekla si spíš sama pro sebe.
,,To mě mrzí," pravil Percy. Pansy okamžitě vzhlédla a věnovala Weasleymu nenávistný pohled.
,,Opovaž se mě litovat, ty mizernej mizero!" prskala naštvaně Pansy.
,,Promiň. Myslel jsem, že ti to vadí..." obhajoval se Percy. Pansy zlostně nakrčila svůj nádherný pršáček.
,,Nevadí mi nic! To jsem jen tak poznamenala, nehledej za vším melodramatické utrpení mladé dívky." Percy se musel pousmát. ,,Čemu se směješ?" obořila se do něj Pansy.
,,Velice specifické označení situace... Melodramatické utrpení mladé dívky. Zní to velmi... poeticky." Pansy protočila oči v sloup.
,,Jo, já jsem totiž děsně poetickej člověk," opáčila otráveně a pustila se do zbytku koláče.

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Percy se odvážil strávit podvečer v obývacím pokoji, vypůjčil si knihu z obrovské knihovny a usadil se v křesle. Pansy sešla po schodech do přízemí a vstoupila do obývacího pokoje.
,,Páni, první Weasley, kterej umí číst," poznamenala přespříliš krutě. Percy na vteřinu zavřel oči, Pansy pochopila, že překročila hranici. Tohle už bylo moc. Jenže ona taková byla. Vždycky řekla  nějakou hloupost a teprve poté jí docházelo, jaké to má následky. ,,Mám co říkat. My tu ty knížky máme jenom proto, abychom zapůsobili na návštěvu," dodala místo omluvy. Percy se nadechl, aby něco pověděl, ale když k ní vzhlédl, oněměl. Byla zatraceně nádherná. Místo svých rebelských hadříků na sobě měla stříbrné šaty pod kolena, které těsně obepínaly její mladé tělo. Vypadala jako dáma. Teprve tehdy Percy pochopil, že Pansy Parkinsonová je možná rozmazlená puberťačka s nesnesitelnými móresy, ale zároveň jde o ženu, která v budoucnosti dosáhne čehokoliv si zamane. Až odhodí své náctileté chování a dospěje, budou jí muži padat k nohám. Teprve nyní si všiml, jaký potenciál v ní je. Dlouhé nohy, bělostná tvář s velkýma očima, úzký pas oproti poměrně ženským bokům. Percy si uvědomil, že kdyby na ni mohl zírat déle a třeba by se dostal do její blízkosti, mohl by se dostat do problémů. Byla vskutku nebezpečná. Otřesná a nesnesitelná, ale zatraceně krásná. ,,Nevím, kdy se vrátím," pokračovala Pansy, když zjistila, že Weasley nic neříká. ,,Stejně ti to může bejt jedno. Klíče mám, takže se klidně zamkni." Percy ji vnímal jen napůl, musel totiž v duchu bojovat s podivným hlasem, který mu říkal, že by se jí měl začít dvořit. Nemohl, nesměl! Byl pouze na chvilku unesen jejím vzhledem, nic víc, to se stává. Takových mladých dívek je, které jsou krásné jako ozdoba na stromeček. To už přece zažil. Kouknout se, pokochat se a jít dál. Nezdržovat se u nich - ani v myšlenkách, ani doslova. Najednou se událo něco nečekaného. Pansy si vyhrnula šaty do poloviny stehen a otočila se zády k Percymu. ,,Mám rovně švy?" zeptala se. Punčocháče měla béžové a přesně uprostřed jí putovaly černé švy, Percy se musel prudce nadechnout nosem, protože jestli něco vídal málokdy a velice to zbožňoval - byly to přesně tyhle punčochy se švy. Merline, dej mi sílu, poprosil v duchu.
,,Na pravé noze pod kolenem jde šev trochu stranou," řekl. Pansy otočila hlavu, ale bylo jasné, že si tam nedohlédne. Nespokojeně zamručela.
,,Hm... Mohl bys...?"
Percy zvedl obočí.
,,Prosím," dodala Pansy. Percy vstal a vydal se k ní. Musel si kleknout na jedno koleno. Bál se dotknout její nohy. Tolik se obával, že ztratí sebekontrolu. Opatrně narovnal šev. Všiml si, jak sebou Pansy mírně trhla, když se jí dotkl.
,,Hotovo," pravil.
,,Díky. Tak já mizím," řekla a rázným krokem odešla. Nechala Percyho klečel na zemi. Pohlédl na svou ruku, kterou se Pansy dotkl.