Potvora & snob _HP_ ✔️

◄bacha na ni►

And she's dangerous!

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Pansy si oblékla zelené šaty a černé podkolenky, boty si nebrala. Vydala se k večeři. U stolu už seděl Weasley a bavil se s jejím otcem o tom, jak upadá morálka. Kdyby Pansy mohla, strčila by si prst do krku. Místo toho beze slova usedla vedle své matky. Večeři samozřejmě nepřipravovala její matka. Měli kuchařku, která docházela denně uvařit oběd a večeři.
,,Pansy, již ses seznámila s mým kolegou z práce?" otázal se její otec. Pansy chtěla odseknout, že je přece logické, že se už viděli - vždyť přišel k nim domů už před šesti hodinami a musela mu ukázat ,,jeho" pokoj.
,,Jo," odpověděla Pansy. ,,My se trochu známe ze školy."
,,No jistě," odkýval jí otec, ale zdálo se, že nad její poznámkou ani vteřinu nepřemýšlel. Dali se do jídla. Pansy nenápadně sledovala Weasleyho, jak krájí maličké kousíčky masa a neustále si čistí koutky úst ubrouskem. Byl tak slušný a snobský, až se Pansy zvedal žaludek. Ona sama si položila loket na stůl a opřela si o ruku hlavu. Když jí otec napomenul, otráveně dala ruku ze stolu. Následně ji napomenula matka, aby se nehrbila. Kdyby s nimi nebyl ten... zrzavej... trapák, tak by Pansy tolik rodičovské sekýrování nevadilo. Takhle ale chtěla co nejrychleji vypadnout.
,,Zítra odjíždíme, takže jsem docela ráda, že tu jste. Dohlédnete na naši dcerku," řekla paní Parkinsonová.
,,Nepotřebuju, aby na mě někdo dohlížel! Vždyť už jsem skoro dospělá," ozvala se Pansy.
,,Přesně tak - skoro dospělá," zopakoval po ní otec. Pansy trhla hlavou.
,,Neskutečný. Fakt."
,,Paní Parkinsonová, jsem si jistý, že vaše dcera se o sebe dokáže postarat sama. Spíš jí rád budu nápomocný, kdyby cokoliv potřebovala," pronesl slušňák Weasley. Pansyina matka se nad jeho slovy rozplynula.
,,Ach, to jste pověděl hezky," řekla s přehnaným potěšením paní Parkinsonová a usmála se. Pansy ten výjev pozorovala se zděšením. Proč se s tím Weasleym tak rádi bavili? To se všichni uhodili do hlavy?

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Pansy se osušila, oblékla si kalhotky a tričko, zahalila se do županu a vyšla z koupelny. Na chodbě potkala toho pitomce Weasleyho. I těsně před spánkem vypadal stejně slušňácky a nudně. Měl kostkované pyžamo, perfektně vyžehlené. Musel trpět takovou tou poruchou, kdy je člověk posedlý čistotou a upraveností. Tohle totiž nebylo normální.
,,Dobrou noc," popřál jí, když Pansy míjel. Pansy Percyho probodla pohledem, i když raději by na propíchnutí použila kopí.
,,Trhni si, Weasley," odvětila tichým hlasem a zmizela ve svém pokoji. Posadila se na okenní parapet a popíjela zbytek piva. Nedokázala pochopit, že ji rodiče nevezmou na dovolenou s sebou. Byla jedináček, ale zdálo se jí, že své rodiče nezajímá. Ale Pansy to nevadilo, ona vlastně nepotřebovala zájem rodičů, ona se o ně taky nezajímala. Bylo jí to jedno. Bylo jí to fuk. Naprosto volný. Ať si cestují do Itálie pořád! Ať se tam klidně i přestěhují! Nepotřebovala je. Pansy nepotřebovala nikoho. Ani toho blbýho Weasleyho. Nikoho ve svém domě nechtěla. Celý školní rok byla zavřená v ložnicích s deseti dalšími dívkami, chtěla mít klid a celý dům jen pro sebe.

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Pansy prospala celé ráno. Vyhrabala se z postele až kolem jedenácté. Sešla do kuchyně, aby si připravila kafe a našla si v ledničce něco k snědku. Už ve dveřích se na vteřinu zarazila a proklela celý svět. Měli obrovský dům, kde bylo tisíc místností, ale Weasley musel překážet zrovna v jediném pokoji, kam chtěla jít. Weasley se k ní otočil čelem. Pansy to nechápala, zase byl perfektně upravený. Byl oblečený v černých kalhotách a bílé košili. Jen ty zrzavé vlasy nedokázal zkrotit, jak by si přál. ,,Dobré ráno," pozdravil ji. Pansy naklonila hlavu na stranu.
,,Nech si to pro jiný," opáčila a prošla kolem něj.
,,Udělal jsem míchaná vajíčka. Dáš si?" zeptal se. Pansy se zastavila a otočila se zpátky čelem k Weasleymu. Změřila si ho pohledem. Myslel si, že si ji tím získá? Domníval se, že je Pansy natolik hloupá, že se dá opít rohlíkem... tedy míchanými vajíčky? Popošla blíž k Weasleymu a dupla mu na nohu. Percy zaúpěl a šokovaně vyjekl: ,,Co to s tebou, sakra, je?"
,,Způsobil sis to sám," pravila naprosto klidně Pansy.
,,Čím? Tím, že jsem snažil být milý?"
,,Jo! Přesně tak! Já ti na to neskočím!"
,,A co jsem se tím asi snažil dokázat?" zeptal se a pohodil rukama v prázdném gestu. Pansy pokrčila rameny.
,,Otrávit mě? Získat si mě na svou stranu? Tak jako tak je to zvrhlý plán!" odtušila Pansy. To Percyho namíchlo. Měl spoustu trpělivosti, vyrůstal s Georgem a Fredem, ale na tuhle holku ani sebevětší trpělivost nestačila. Mrštně po ní chňapl a chytil ji pevně kolem zápěstí.
,,Tak hele," zasyčel výhružným hlasem, který se mu mírně chvěl zlostí, ,,nejsem o nic víc nadšený, že tu musím být zrovna s tebou. Varuju tě předem, ty tvé manýry budu tolerovat jen do určité míry. Pak už za sebe neručím."
Pansy se mu zahleděla do očí. Nebyla vyděšená, naopak se jí po tváři rozlil spokojený úsměv. ,,Pěkně, Weasley. Konečně se ukázalo, jakej jsi doopravdy... A není to tak špatný, jak jsem myslela," řekla a její rty se z úsměvu zkroutily do kočičího úšklebku. To Percyho překvapilo, čekal cokoliv jen ne uznání. ,,Mimochodem... Můžeš mě klidně držet ještě pevněji, já to snesu," poznamenala Pansy sladce. Teprve v tu chvíli Percymu došlo, že ještě pevně svírá její zápěstí. Okamžitě ji pustil. Všiml si, že jí zanechal na zápěstí lehce načervenalé otlačeniny, Pansy si toho nevšímala, stále hleděla na Percyho. ,,Připravil jsi i kafe?" zeptala se najednou.
Percy byl celou situací tak zmatený, že vůbec nechápal, na co se ptá. Pansy trpělivě vydechla, došla ke kuchyňské lince a vzala si hrneček. Následně si do druhé ruky chytila talíř s vajíčky a odkráčela s hlavou hrdě vztyčenou.