Potvora & snob _HP_ ✔️

◄až moc správňáckej►

I saw her, I saw her
with her hands tied back

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Chvíli jen tak popíjeli. Pansy ležela na koberci a kývala nohama ve vzduchu. Percy si lokl a řekl: ,,Já přece vím, že nejsem jedním z nich. Jen bych si to moc přál."
Pansy k němu vzhlédla. Chvíli přemýšlela a rovnala si myšlenky. Bylo jasné, že mluvil o svých kolezích. ,,Proto ten vohoz?"
Přikývl. ,,Taky."
Pansy se narovnala do sedu a napila se ze své lahve. ,,Víš co je tvůj problém? Seš až moc nebelvírskej."
,,Podivná urážka."
Pansy se zasmála. ,,To není urážka. Jen ti vysvětluju, proč nemůžeš zapadnout mezi ty hlavouny. Jsi až moc správňáckej. Jsi čestnej, pracovitej, to se moc na ministerstvu nenosí."
Percy si povzdechl. Měla pravdu. Nebyl jako oni. Měl ambice, ale neměl sebevědomí. Měl znalosti i schopnosti, ale nedokázal je řádně prodat. Byl lepší než většina jeho nadřízených, ale neměl tak ostré lokty jako oni.
,,Co by sis přál? Čeho tím chceš dosáhnout? Přeješ si bejt ministr kouzel?" začala se vyptával Pansy. Percy se pousmál, ale jen maličko.
,,Ministr? To ne. Já bych chtěl být vedoucí Odboru pro kouzelnou přepravu."
Pansy se zvonivě rozesmála. ,,Jenom to? Se svými schopnostmi? Mohl bys být klidně králem Velký Británie, kdybys chtěl."
,,Tím sama sobě odporuješ. Jsem přece až moc správňáckej."
,,To jsem ještě nevěděla, že máš poměrně malý sny."
Percy se cítil dotčeně. Nespokojeně nakrčil nos. ,,Pro mě by to bylo největší zadostiučinění. Dělám toho tolik. Tak moc se snažím. Jsem v práci vždy první a poslední odcházím. Beru si přesčasy, trávím tam svátky."
Pansy mu naznačila, aby si k ní přisedl na koberec. Sesedl z taburetku, uvelebil se vedle Pansy v tureckém sedu. ,,Zdá se mi, že děláš přesně to, co se po tobě vyžaduje."
Percy pokrčil rameny. ,,To je snad přirozené."
,,Jenže zapomínáš na sebe. To bys neměl. Měl bys dělat i to, co chceš, co si přeješ, po čem toužíš." Pansy si olízla koutek úst, aniž by spustila oči z Percyho. Ten ani nemrkl, koukal se upřeně na její rty. ,,Ztrácíš tím sám sebe... Percy, co chceš?"
,,Chci tě políbit," řekl tichým hlasem. Pansy byla jeho odpovědí mírně vyvedena z míry. Dlouho mlčela. ,,Promiň. Ptala ses, co chci, odpověděl jsem pravdivě," dodal po chvíli provinile. Místo toho, aby mu Pansy na to něco pověděla, se k Percymu nahnula a lehce se otřela svými rtíky o jeho ústa. V Percym to probudilo všechnu touhu světa. S rukou na jejím krku začal vášnivě líbat Pansy. Nejdřív byla Pansy trochu zaskočena jeho náruživostí, ale postupně uvykla jeho temperamentu, který jí do té doby zůstával utajený. Opatrně její křehké tělo položil na záda a občas se svými polibky zavítal na její tvář, krk a ucho (při tom se Pansy trochu chichotala, byla na uši citlivá). Pansy ráda bojovala o dominanci, takže vmanévrovala Percyho na zem. Obkročmo na něm klečela a konečně ,,tohle všechno" vypadalo jako život! Nikdy se necítila víc naživu. Nudná šeď se rozplynula, viděla pihy a zrzavé vlasy a ten pohled byl tak zářivě jasný, až žasla nad barevností světa.
,,Přestaň," hlesl zadýchaně a nebylo jasné, jestli o to žádá Pansy nebo sám sebe. ,,Tohle nemůžeme."
,,Neboj... Já s tebou nechci spát," obhajovala se Pansy. Percy se musel usmát a opatrně položil své čelo na její.
,,Ale já s tebou ano," přiznal něžně. ,,A za chvilku by pro mě bylo velice těžké z toho vycouvat. Nerad bych nás dostal do nesnází kvůli tomu, jak přitažlivá mi přijdeš."
,,Vážně ti přijdu... však víš... přitažlivá?" otázala se (překvapivě) stydlivě Pansy. Percy nevěřil vlastním očím - ona si vážně nebyla jistá svou krásou. Viděl to v jejím pohledu, zrcadlil se tam smutek, nejistota... A i když se ho ptala, stejně v jejích očích neviděl ani špetku naděje.
,,Jsi nádherná," řekl bez jediné pochybnosti v hlase. Pansy se od něj odtáhla, ale pohladila ho po ruce na znamení poděkování. Zvedl se do sedu. Pansy si opřela hlavu o jeho rameno. Podala mu svou lahev vína.
,,Možná nejsi takovej mizera, jak jsem říkala. Jsi fajn, Weasley."
,,Ty taky docela snesitelná, Parkinsonová," opáčil laškovně, položil lahev na zem a chytil ji za ruku.