Potvora & snob _HP_ ✔️

nakonec šťastní

Percy musel přísahat, že se ,,Dopraváku" ujme se vší zodpovědností. Nechtěli mu tu pozici dát, ale museli. Teprve poté mu potřásli rukou a nechali ho, aby se vrátil na oslavu. Pátral pohledem po sále, ale Pansy nikde neviděl. Lekl se, že ji ztratil. Ale pak se jeho oči zastavily u balkónu, kde uviděl stát Pansy. Zamířil za ní. Přistoupil k Pansy zezadu a do ucha jí zašeptal: ,,Víš, že mi tvé zbrklé rozhodnutí dají pěkně sežrat?"
,,Ty myslíš, že jsem jednala spontánně?" zeptala se a otočila svou hlavu, aby Percymu viděla do tváře. Ten se zatvářil nechápavě. ,,Měla jsem to roky připravené. Dostudovala jsem a ihned jsem řekla otci, kde bych chtěla pracovat. Všechno bylo až bolestivě jednoduché. Byla jsem připravená jim vypálit rybník a donutit je, aby uznali tvé zásluhy. A neboj... Brzy zapomenou, že jsou na tebe a na mě naštvaní. Ukážeš jim, jak jsi dobrý."
Percy na Pansy hleděl dlouho. ,,Děkuju, Pansy. I kdyby mě měli zítra vyhodit. Děkuju ti. Tohle by pro mě nikdo neudělal."
Pansy mávla rukou. ,,Stejně jsem neměla co na práci. Bez jednoho otravnýho kluka byl můj život docela na pytel." Percy se usmál. ,,Budu už muset jít. Brzy se tu objeví otec, bude celý zuřit a nejspíš mě bude chtít proklít - doslova."
,,Uvidíme se? Mohl bych tě někam pozvat? Zašla bys se mnou někam? Prosím?"
Pansy ho jemně pohladila po paži, aby ho uklidnila. ,,Ráda se s tebou sejdu. Hodí se ti to zítra večer?"
,,Kdykoliv," odsouhlasil Percy.
,,Kolem sedmé, že bys mě vyzvedl doma? Pošlu ti mou adresu po sově."
,,Dobře. Budu se těšit," řekl a chytil Pansy za ruku, jen aby ji mohl na vteřinku stisknout. Pansy se usmála. ,,Děkuju ti, Pansy."
,,Děkuju ti, Percy," odvětila a zmizela jako sen odcházející nad ránem.

Tu noc ani jeden z nich nedokázal usnout. Pansy čas od času vstala z postele a šla se projít. Percy se převaloval ze strany na stranu. Měli plnou hlavu myšlenek na toho druhého a na okolnosti, při kterých se konečně znovu setkali. Nakonec naspali pár hodin k ránu. Celý  den se těšili na jedinou vteřinu. Na tu vteřinu, kdy Percy zaklepe na dveře a Pansy otevře.

Percy si nervózně otřel ruce o stehna. Zaklepal. Chvíli se nic nedělo, pak zaslechl klapání lodiček a dveře se otevřely. Červené krajkové šaty obepínaly její překrásné tělo. Černé vlasy měla ozdobené zlatou čelenkou. Její rudé rty se usmívaly, když říkala: ,,I zmijozelský holky v sobě mají trochu lví odvahy." Miloval ji! Jestli ji předtím nemiloval, tak teď už to byla tutovka!