Potvora & snob _HP_ ✔️

▲loučení▲

I need to hear some sounds
that recognize the pain in me

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Zaklepal a vstoupil. Pansy seděla na kraji postele v temně modré noční košilce, ruce položené v klíně. Percy zavřel dveře a neučinil ani krok blíž. Dívali se na sebe, snažili si podobu toho druhého vrýt do paměti. Pansy si nikdy ničím nebyla jistá. Citům se už z principu vyhýbala. Tahle chvíle ji však zlomila. Chtělo se jí plakat. Percy na tom nebyl o moc líp. Pansy vstala a zamířila k Percymu. Ten měl pocit, že se mu rozskočí srdce. Zastavila se těsně u něj, položila své ruce na jeho chuď, vyšvihla se na špičky a políbila ho. Jemně. Pak sklonila hlavu. Svěsila ruce podél svého štíhlého těla.
,,Nemáš boty," konstatovala tiše při pohledu na jeho černé ponožky.
,,Řekl jsem si, že bych se měl dneska odvázat." Tomu se Pansy lehounce zasmála - znělo to smutně a rvalo to Percyho duši na kusy. Popostoupila blíž k němu, dotýkali si palci u nohou. Pansy si položila čelo na Percyho hruď. Objal ji kolem pasu. Najednou se mu zdála křehká. Ta malá hubatá holka s ostrými lokty byla v jeho náruči tak zranitelná. Percy měl pocit, že jakmile ji pustí, umře žalem.

►◄►◄►◄►►◄►◄►◄

Lehli si. Pansy se k Percymu otočila zády. Percy se okamžitě zalekl, že ji něčím naštval, ale Pansy promluvila: ,,Obejmi mě." Pak tišeji dodala: ,,Prosím." Percy si představil, že je natlačený na její nádherné tělo a už jen ta představa mu způsobila závrať.
,,Mám?" ujišťoval se Percy.
,,Ano," odvětila prostě. Percy se přisunul blíž, jednou rukou si podložil hlavu, druhou ruku lehce přehodil přes Pansyin pas. Pansy jeho ruku chňapla a přitáhla si ji blíž ke svému hrudníku, tím Percyho donutila, aby se víc přimáčkl svou pánví na její pozadí. Percy se ostře nadechl ústy, znělo to jako bolestivé syknutí.
,,Ublížila jsem ti?" zeptala se Pansy kvapně. Percy sesbíral sílu, aby promluvil.
,,No... Jak to jen říct. Ne, ale i ano." Pansy to očividně nepochopila, protože se zavrtěla, aby se jí lépe leželo. Percy ji musel pevně chytit za bok, aby s tím přestala.
,,Prosím," hlesl slabě. ,,Ne... Ne..."
,,Vždyť nic nedělám," obhajovala se zmateně Pansy. Percy se ztěžka zasmál a položil své horké čelo kousek od jejího ramene. Vdechl její skořicovou vůni.
,,Ty ani nevíš, jak moc toho děláš," řekl Percy skoro v horečce.
,,Och," špitla skoro neslyšitelně, konečně pochopila. ,,Promiň. Mám se... posunout? Odsunout?"
,,Teď se, prosím, vůbec nehýbej. Musím svou mysl zaměstnat něčím... něčím... Ježiši... Dobře, musíme si lehnout jinak a dál od sebe. Aspoň od pasu dolu od tebe musím být co nejdál." Pansy se odtáhla a Percy lítostivě zaúpěl.
,,Mám se vrátit?" zeptala se snaživě.
,,To se opovaž!" řekl Percy hlubokým hlasem, ale na tváři mu hrál úsměv. Její nevinnost ho rozněžňovala. Pansy se zvedla do sedu a zadívala se na Percyho touhou zrudlou tvář. To na Pansy nečekaně zapůsobilo.  Za tohle jeho sladké utrpení mohla ona? Tak moc se mu líbila? Jeho horkost a přerývavý dech ji odzbrojily. Sehnula se a políbila ho. ,,Tohle není dobrý plán, jak mě zklidnit," poznamenal varovně Percy.
,,Nechci tě uklidňovat. Nechci ani sebe uklidňovat," pravila odhodlaně, ale duše se jí chvěla strachy. Jemně jí položil ruce na její paže, aby ji od sebe odtáhl.
,,Nebudeme spolu spát, Parkinsonová. Ne dnes. Jestli nás někdy osud svede dohromady, tak možná... Ale teď bych tě měl pořádně obejmout, jinak než předtím samozřejmě, než mi zmizíš ze života."
,,Do hajzlu, Percy, budeš mi hrozně chybět," zašeptala se zavřenýma očima, aby se nerozplakala.