Píseň plamene (Avatar FF)

Epilog

Země národa ohně se koupala ve zlatém slunečním světle. Na obloze bylo jen pár bělostných obláčků a většina obyvatel naši země se radovala z nového míru, zatím co zbytek se s tím prostě musel smířit. Mezi tyhle nespokojence samozřejmě patřily vysoce postavené rodiny a možná dokonce i pár obyčejných lidí. To však byly jen vyjímky a většina lidí se radovala.

Jelikož už byl otec svrhnutý a jeho pevné ruky nad národem již nebylo, stála jsem v popředí a sledovala počin světové revoluce, korunovaci svého bratra.

Přála jsem mu to, fakt že jo. On byl skutečný mírotvůrce, jenž obrátil ke světlu i Iroha. Přece když zemřel Lu ten, strýc byl zdrcen, avšak Zuko mu syna nahradil a dal mu znovu sílu k životu a důvod ke štěstí. Ovšem dřív jsem si myslela, že to strýc ke světlu prvně obrátil Zuka. Inu, ti dva si ve výsledku pomohli sami, že ano.

Zuko se zavázal, že bude národu sloužit se ctí, že bude poslouchat své poddané a že udělá vše, aby národ vzkvétal. Zrovna tohle si však každý Pán ohně představoval zcela jinak. Nutno podotknout, že většinou se pod tím pojmem představovala jen válka, zvětšování území. Nemluvě o hromadách zlata, kterých taky bylo více a více. Nicméně Zuko si pod tím pojmem představoval mír, klid a důstojný život všech obyvatel, což jej v mých očích dělalo vyjimečným vládcem.

,,Prohlašuji Vás l tedy za nového Pána ohně,'' prohlásil konečně vysoce postaveny muž, jenž byl korunovací pověřen. Taky u očividně Zuko jako vládce nepřišel vhodný, jenže nemohl nic namítnout. Princezna Azula se raději zbláznila a já jsem byla pro mír stejně jako Zuko, takže pokračovatel dobívání území prostě nebyl. Nebyla tedy jiná možnost, než přistoupit ke korunovaci mírotvůrce a nechat vzkvétat národ jiným způsobem.

Nový vládce poklekl, načež se v jeho vlasech zatřpytila zlatá koruna, kterou byl připraven dlouhá léta s hrdostí nosit.

Když vstanul on, my ostatní jsme uctivě poklekli, coby první projev úcty a tak vládce hlavu pyšně pozvedl a svůj lid, který měl ochraňovat přejel hrdým pohledem.

***

Rukou mi něžně přejel po rozkoší rozpálené tváři, načež mi věnoval jemný polibek na rty a poté se zadýchán svalil na bělostné prostěradlo vedle mě.

,,Zulane," zašeptala jsem jeho jméno, jako takové završení toho překrásného milování, které jsme právě prožili.

,,Chybělas mi tady," prohlásil, přičemž jeho ruka putovala po mém odhaleném boku až do půli stehna a potom zase zpátky.

,,Víš, že ty mě taky a dokonce taky víš, proč jsem tě sebou nevzala," povzdechla jsem si, neb už uběhl týden od korunovace a Zulan to pořád vytahoval jako obrovskou křivdu, i když jsem mu už několikrát vysvětlova, že jsem se ho pokoušela jen chránit. Ovšem bylo to jako mluvit do dubu, ačkoliv možná i u něj bych se dočkala většího pochopení.

,,Jo vysvětlovalas mi to. Král fénixe Ozai je poražen a hnije bezmocný ve vězení, Azula je zavřená ve svěrací kazajce a tvůj bratr spravedlivě vládne... Vždy to nejlepší pro zemi, ale nevím, jestli je zrada zrovna to pravý ořechový," vyčetl mi tak, jako vždycky, jen s malou obměnou slov. Vždy když dořekl tuhle výčitku, měla jsem sto chutí zatřást s ním a jednu mu fláknout, aby se probral, avšak vší silou jsem se pokaždé udržela.

Protože mi to pořád vyčítal, byla jsem ráda, že jsem ho s sebou nevzala, neb Zulan, i když to nepřiznal patřil mezi ty nespokojené občany národa ohně. Na naši lásce a na jeho postavení, které získal ještě za vlády otce to však nic neměnilo a tak se přes to patrně zuby nehty snažil přenést, jenže týden na to byla pochopitelně krátká doba. Já jsem doufala, že to zvládne, že své názory překope a jednou nám bude pomáhat s budováním lepšího světa. Pomoci jsem mu však nemohla, neb on sám musel přijít na to, že vše, co se po válce dělo bylo dobré.

Bailey byl dále mým věrným mazlíčkem, jehož jsem stále učila novým kouskům, čemuž Zulan s radostí přihlížel a ja jsem to viděla jako cestu ke změně jeho pohledu na novodobý mír.

Ty Lee se po par lekcí blokování chi, které dala bojovnicím Kyoshi přidala do jejich jednotly, zatímco Zuko a Mai spokojeně žili vedle sebe, alespoň zatím. Sem tam jim to totiž malinko zaskřípalo, ale vždy se za par hodin zase udobřili a zase byli šťastný pár

Aang se dal zase dohromady s Katarou a Sokka s Toph se ještě vzpamatovávali ze stoleté války.

***

Jako princezna ohně jsem se však nemohla zabívat jen Zulanem, ale musela jsem stát po boku Zuka a pomáhat mu s organizací opravování škod po válce a obnovování míru jak mezi lidmi našimi, tak i s lidmi ostatních živlů.

,,Mairo, slíbíš mi něco?" Promluvil Zuko, když jsme pomale procházeli zahrady našeho paláce. Sem tam jsem si vzpoměla na nějaké chvíle, které jsme zde prožili po boku matky, ale jinak měl bratr mou plnou pozornost.

,,Cokoliv budeš chtít," přitakala jsem sledujíc, jak se starší sourozenec vznešeně nesl po mém boku. Očividně přemýslel, jak mi má říct to, co ho svrbělo na jazyku.

,,Slib mi, že kdybych se začal chovat podobně jako otec, zastavíš mě spolu s Aangem třeba i za cenu mého života, aby byl mír, o který se tady snažíme zachován," vylezlo z něj přiškrceně. Vypadalo to tedy, že ma o sobě pochyby. To jsem však považovala za dobrou vlastnost, neb to znamenalo, že bude nejdřív přemýšlet, než něco udělá.

,,Máš mé slovo. Ale k tak razantnímu kroku jako je tvé usmrcení bych se uchýlila leda, kdyby to bylo nevyhnutelné," pohlédla jsem na něj. S tak čistou hlavou jsem to řekla jen  proto, že jsem věděla, že k tomu nikdy nedojde, ale nový Pán ohně s mou odpovědí vypadal spokojeně, snad si ani nevšiml, jak jsem se k tomu stavěla.

,,Děkuju ti, Mairo," usmál se vděčně, vtáhl si mě do obětí a tak jsme tam stáli pěkně dlouho.

Ať už bude Zuko jakýkoliv vládce, najde se chvilka, kdy o sobě bude pochybovat, ale od toho jsme tu byli my, jeho nejbližší, abychom ho přivedli zpět na správnou cestu.

Jenže nebude to jen Pán ohně, kdo o sobě bude pochybovat, jistě i lid, zejména ten, který by byl pro starý režim našeho otce o něm bude pochybovat, ovšem Zuko to jistě zvládne ustát a bude dál vládnout.

Tak a společně jsme se dostali až na konec tohoto příběhu. Ještě jednou bych chtěla poděkovat všem čtenářům, kteří to dočetli až sem a doufám, že se potkáme i u mých dalších příběhů.
Ještě jednou Vám všem děkuji.