Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 29.

Princ Zuko se stal oficiálním mistrem ohně avatara Aanga a mě požádal, abych u každého tréninku byla, abych mohla kontrolovat jeho postupy a případně mu něco vytknout. Kdyby to ovšem bylo potřeba.

,,Ukaž, co umíš. Vytvoř nějaký oheň," vyřkl první požadavek Zuko. Proti tomu jsem samozřejmě neměla co vytknout, neb poznat, jak na tom Aang byl bylo hodně důležité.

,,Tak jo," přikývl Aang. Těžko posoudit, který z nich byl víc natěšený, avšak Aangův oheň, který dokázal vytvořit nebyl nijak velkolepý, byl spíš slabý. Hned jsem věděla, čím to bylo, neměl žádnou motivaci, nic ho nehnalo kupředu tím správným způsobem. Nicméně tím, jak se na mě chlapec podíval moje srdce zjihlo natolik, že jsem raději mlčela. Prostě jsem nedokázala nic namítnout. Alespoň zatím ne.

,,Zkus to znovu," přikázal nespokojeně zamračený Zuko. Chtěla jsem něco namítnout, avšak stále jsem byla ochromená tím Aangovým natěšeným pohledem. Uvědomila jsem si, že jsem začala chápat tu Katařinu známou potřebu avatara chránit. Taky se ve mě totiž automaticky probudila a to po jediném pohledu. S chlapci to nicméně očividně nic nedělalo, neboť Zuko se nijak nesnažil skrýt nespokojení z chlapcova výkonu. Další pokus byl však stejně marný, jako předtím. Co si budeme povídat, motivace nijak během pár sekund nevzroste, žejo a tak jsem se rozhodla se do toho tréninku angažovat.

,,Zuko," houkla jsem líně na bratra. ,,Aang nám nic lepšího neukáže, dokud nebude mít tu správnou motivaci a takovou tu naši jiskru," pokusila jsem se mu vysvětlit.

,,No tak mu předvedu, jak se to dělá," opáčil, rozmáchnul se a pokusil se předvést zlehka, co se s takovým ohněm dá dokázat. S ústy dokořán jsem nicméně sledovala, že stvořil podobný plamínek, jako Aang. Stejně slabý a nicotný. Snad i jako dítě byl jeho um lepší. Ještě to zkusil párkrát, zuřivěji a plnou silou. Stále to však nestálo za nic, sotva by dokázal rozdělat oheň. Zuko prošel velikou změnou, přeběhl a ani on zrovna neměl potřebnou motivaci, aby mohl dokázat ovládat řádně oheň. Upřímě jsem zrovna měla strach to zkusit.

Bratr si frustrovaně promnul kořen nosu, zamyslel se a pohled upřel na mě. Co jiného taky mohl udělat, že? Často se na mě takhle díval, když něco chtěl.

,,Když vidím Vás dva, logicky bych se měla chtít předvést," ušklíbla jsem se s úmyslem odlehčit situaci. ,,Jenže mám obavy, že teď s ohněm svedu to, co vy."

Tak a to byla upřímná pravda. Zuko si povzdychl a znovu se na mě podíval.

Když jsem mu jeho gesto opětovala, zaujala jsem postoj, jenž byl zrovna nepěkně rozklepaný. Napřáhla jsem se a vší silou, na niž jsem se zrovna zmohla jsem stvořila blesk a vyslala ho na nebe. Měl mi mít neskutečnou sílu, avšak nebyl ničím, co by dovedlo víc, než někomu ožehnout lem šatů. Neuvěřitelné, tohle mi před přeběhnutím nikdo neřekl! Tak naštvaná jsem na oheň snad nikdy nebyla. Vlastně to bylo prvně, vždy jsem oheň totiž milovala a nedala na něj dopustit. Taky jsem si ho dostatečně nevážila, že ano.

,,Takže i ty," zaskučel Zuko, přičemž si prsty opět promnul kořen nosu, bezpochyby uvažujíc, jak moc nad ohněm obnovit. Sokka nás při tom chvíli sledoval a neodpustil si potom pár kousavých vtipů, které mi zvedli pořádně tlak. Ten kluk uměl být tak strašně otravný, že to ani nebylo možné.

Nicméně, když jsme to rozebírali večer u ohně, dobrali jsme se až k původním vládcům všech živlů. Vodu ovládal měsíc, vzduch vzdušní bizoni, zemi hrabokrtci a ohneň zase draci, kteří již vymřeli, neboť je naši lidé lovili kvůli moci. Jenže taky jsme mluvili o vládcích slunce, kteří využívali původní zdroj ovládání ohně namísto toho, který čerpal sílu ze vzteku a ze zloby.