Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 26.

,,takže, Zuko... Povídej. Jsem jedno ucho," podívala jsem se na svého nervózního bratra, jenž za mnou přišel do komnat s tím, že se mi chce svěřit. Což vlastně poslední dobou vůbec nedělal. Tohle období měl od toho incidentu, co jsme ho s našim týmem chtěli odvést poprvé domů z království země. To bylo krátce po tom, co o něm otec prohlásil, že je neschopný a uložil nám úkol ho dovést domů se zrádcovským strýcem. Samozřejmě se svěřováním nepřestal úplně. Jako první mi přece řekl, že je avatar pořád živý, ale výrazně naše rozhovory omezil.

,, Celou dobu, co jsme doma pořád přemýšlím. Od doby, co mě strýček zradil... Nebo spíš jsem zradil já jeho, jsem byl strašně zmatený a nevěděl, co vlastně chci. Jestli otcovu přízeň, které jsem konečně dosáhl a ztratil při tom sebe... Nebo jestli se chci angažovat v... Prostě jinak. Tečka," odmlčel se, prsty si promnul kořen nosu, přičemž bylo vidět, jak usilovně přemýšlí a jak pro něj není lehké se vymáčknout.

,,Jak to myslíš, Zuko? Nerozumím ti," hlesla jsem zmateně. Byla to pravda. Opravdu jsem mu nerozuměla, neboť tahle jeho slova jsem chápala jen jakože by chtěl odejít z paláce a přejít na stranu k avatarovi. Tím by vlastně spřetrhal veškerá pouta, která měl s národem ohně, nemluvě o nároku na trůn a jako bonus by se hnal do záhuby. To by jistě nechtěl.

,,Slib mi, že budeš teď poslouchat a nezaútočíš na mě. Přísahám, že to mám promyšlené a mám k tomu  dobrý důvod," chytil mě za ramena a já byla rozhodnutá, že budu přísahat. Nakonec zrovna na něj bych nebyla nikdy schopna zaútočit, ať by udělal cokoliv. I kdyby se fakt chtěl přidat k avatarovi Aangovi.

,,Tak teda dobře," protáhl bratr rozhodným hlasem. Očividně připravený mi říct, co se mu zrodilo v hlavě. Ovšem nedokázala jsem říct, zda jsem na to byla připravená já.

,,Najal jsem toho chlapa, kterého jsi mi doporučila, aby Aanga zabil a ja jsem se teď rozhodl, že avatárův tým najdu a pomůžu jim porazit otce." Zvedl dlaň, když jsem se chystala něco říct. Jistě, teď mluvil on a já měla mlčet. To ale bylo zrovna dost těžké, ačkoliv jsem věděla, že mělo přijít to vysvětlení, na které jsem byla opravdu zvědavá.

,,Když mi Zhao sebral celou posádku, začal jsem se pohybovat mezi obyčejnýma lidma. Občas jsem je chtěl všechny zabít. Zvlášť, když strýček žebral o peníze a někteří se mu vysmívali. Pořád nechápu, jak se k něčemu takovému mohl vůbec snížit. přežití se dalo zajistit i jinak, ale ti lidi s ním neměli právo jednat, jako bychom byli stejný póvl, jako oni," zase se odmlčel a já vstřebávala, co mi právě řekl. Zatím teda ostatní lidi moc nevyšvihl, spíš to vypadalo, že nemá důvod pomáhat porazit našeho otce a tak jsem poslouchala, co řekne dál.

,,Vlastně tímhle jsem na všechny ty obyčejné lidi zanevřel a dal jsem se na dráhu lupiče, čímž jsem nám zajistil alespoň nějaké přežití. Jenže pak jsem strýčka opustil a poznal jsem, že je víc milých lidí. Například jeden malý chlapec, jehož rodinu i vesnici okupovali vojáci, kteří je měli chránit před národem ohně. Byli neuvěřitelní zbabělci, ale všichni se jich báli a já jim pomohl. Když jsem ale přiznal svou pravou identitu, nebyl jsem pro ně hrdina. Začali se mě bát," vyprávěl tichým hlasem, sedíc vedle mě na posteli.

,,Ale my je obohacujeme, učíme je. Proč by se báli?" Vyhrkla jsem zmateně.

,,Byl jsem z toho zmatený, jako ty, Mairo. Lidé se národa ohně bojí, nenávidí nás. Taky jsem potkal dívku, to ale bylo ještě před opuštěním strýčka. Její rodina nám poskytla nocleh, jídlo a potom... Potom mi ukázala popáleniny na noze, které jí způsobil někdo z našich lidí. A co teprve Ba Sing Se, kolik lidí tam hledalo úkryt před naši silou? Věřím, že činy otce, děda Azulona, ani praděda Sozina nebyly správné a chci je společně s Aangem urovnat," v očích se mu zračila pokořenost a lítost. Tenhle jeho postoj byl konečný, to bylo jasně vidět. Ta pláž mu pomohla se takhle rozhodnout a mě se to nelíbilo.