Kapitola 17.

127 12 0
                                    

Rozlepila jsem stěžklá víčka a následně se má tvář zkroutila do bolestné grimasy, neb mě hlava bolela tak, jak to po propité noci bývá.

Lehce jsem se ošila, když jsem si uvědomila, že jsem cítila čísi dlaň položenou na mém boku. Ošila jsem se podruhé, když jsem si vybavila Zulana a pár útržků z minulé noci. Pohádala jsem se s Azulou, potkala jsem hezkého mladíka, který mi striktně odmítal sdělit, co je přesně zač, potom mě vzal na jakýsi fakt dobrý festival, tančili jsme, políbil mě a pak... Vokno. Ani za zlaté prase jsem si nedokázala vzpomenout, co bylo dál. To probuzení vedle něj tomu sice dost napovídalo, ale to jsem si odmítala připustit. Přece... Nemohla jsem se s ním hned vyspat, ne?

,,Vstávej," drcla jsem do svého společníka, jenž vedle mě spokojeně pochrupoval. Ten se jen zavrtěl, ale spal vesele dál a ještě k tomu svou dlaň přesunul na mé břicho a následně si mě přitáhl blíž.

,,Zulane, vstávej," poručila jsem mu netrpělivě. Trošku mi nedocházel fakt, že on nevěděl, kdo opravdu jsem a tak jsem se v duchu vztekala, jak si vůbec mohl dovolit mě neposlechnout, avšak potom jsem se uvědoměle plácla do čela a přestala jsem do něj stále drcat.

,,Co mě budíš?" Zamumlal rozespale. ,Ještě je brzo." Brzy tedy moc nebylo. Usoudila jsem tak tedy alespoň podle světla, které venku už panovalo, ale nebudila jsem ho jen kvůli tomu, zajímaly mě i jiné věci.

,,Bolí mě hlava a nepamatuju si ani jak jsme skončili tady na tom místě," zakňourala jsem a promnula jsem si čelo, na němž jsem v tu chvíli měla nespočet vrásek a které mě bolelo jako ještě nikdy.

,,Po tom, co jsme včera předváděli se ani nedivím," uchechtl se pobaveně. Už se dokonce probral, posadil se a vzal mou ruku do své, přičemž ji jemně hladil palcem a já jsem s podivem přišla na to, že se mi to líbí.

,,Pamatuješ si, co jsme tu večer dělali? Já totiž vůbec," zaúpěla jsem, zírajíc do jeho očí.

Byly tak krásně tmavě modré a tak hluboké, že nebylo možné dohlédnout na jejich dno, ale i při tom pohledu mě neopouštěly myšlenky na aktivity, které jsme prováděli v noci. Dokonce mi při tom naskakovala husí kůže.

,,Zato já si to pamatuju dokonale," usmál se snad rozněžněně, nepřestávaje hladit mou ruku.

,,Nechceš snad říct, že jsme spolu...? Ne, to ne! Že ne?'' vyjekla jsem pisklavým hlasem a úpěnlivě jsem ho vyzívala k odpovědi, ze které se nezblázním. Jak už jsem jednou psala, pomatená Princezna ohně by byla něco otřesného.

Pohled který mi věnoval mluvil nicméně za všechno. Takže nejen že mou myšlenku nevyvrátil, on ji dokonce potvrdil.

Tok mých myšlenek stáčejících se k otázce mé inteligence a dobrého úsudku přerušil Zulan polibkem, jemuž jsem se s radostí poddala a ještě jsem jej s radostí prohloubila. Možná to, co jsme v noci prováděli nebylo zas tak moc špatné. Chlubit jsem se tím sice nechtěla, ale líbit se mi to mohlo.

Jelikož už jsem si sedla, svalil mě jemně zpátky do měkkého, přičemž jsme se nepřestávali líbat.

***

,,Pro lásku boží, Zulane, já jsem měla být za rozbřesku u sestry a kamarádek," sýpala jsem, ještě zadýchaná z předešlé aktivity. Jednou dlaní jsem si přejela po obličeji a tou druhou jsem vztekle sevřela v pěst tak intenzivně, že z ní vyplul obláček páry, kterou jsem patrně potřebovala upustit.

Jak jsem jenom mohla zapomenout na náš sraz a místo něj  spát a potom se znova vyspat se Zulanem?! Co se to se mnou sakra dělo?

Píseň plamene (Avatar FF)Unde poveștirile trăiesc. Descoperă acum