Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 5.

O několik let později
Týdny střídaly měsíce a ty střídaly roky. Mezitím národ ohně dobýval další území ostatních živlů a princ Zuko se stále snažil marně nalézt Avatara, který se dál někde skrýval. Jak překvapivé, že?

Vypnutá jako svíčka jsem seděla po otcově boku na válečné poradě a jako tolikrát jsem shlížela na tu spoustu mužů zastávajících vysoké posty, jejichž názory a nápady mě sem tam dováděli k šílenství, aniž bych to někdy dala znát.

,,Ví někdo, co se odehraje koncem letošního léta?" Pronesl slavnostním hlasem můj rodič, coby zahájení porady.

Chvíli jsem přemýšlela jako ostatní, poté mi však na paměti vyvstanul rozhovor s astrologem, čímž se mé tělo lehce ošilo vzrušením. Jen pouhá představa toho, co se stane mě nabila adrenalinem. Takovou sílu totiž zažiju pouze jednou za život. Až několikátá další generace bude mít znovu tu čest.

,,Co se stane, vísosti?" Ozval se se zájmem generál Zhao, mnouc si zamyšleně bradu.

,,Princezno Mairo," otočil se na mě otec. ,,Nepochybuji o tom, že víš, o čem mluvím."

Rázem se na mě zvědavě upřely všechny pohledy a i když jsem neviděla ten sestřin, bylo mi jasné, že je plnen očekávání, že konečně otce nepotěším a o to větší jsem měla radost ze skutečnosti, že jsem před pár dny náhodně natrefila na astrologa.

,,Sózinova kometa nás po dlouhé době poctí svou přítomností, otče," odvětila jsem moudře a rozpoutala tichý šum linoucí se od všech přítomných.

,,Po té události se definitivně vytratí i Avatarova hrozba a národ ohně bude nepřemožitelný," dodala hrdým hlasem Azula, načež všichni v tom tichém šumu začaly pokyvovat vědoucně hlavami.

,,Přesně tak. Naše největší hrozba bude zažehnána," potvrdil spokojeně otec. Starosti mi však dělala bratrova nevýhodná pozice v téhle situaci.

Díky tomu mi zas takovou radost kometa nenesla, neb v ten den padne i Zukova šance na návrat domů. Poté totiž avatarova cena v očích Pána ohně výrazně poklesne. Bratr si tedy musel pořádně pohnout se splněním úkolu, pokud tu ovšem Avatar někde je.

Nevěděla jsem jestli bratr vůbec o kometě a jejich následcích ví. Tak či onak jsem se rozhodla, že mu o všem musím napsat, aby věděl, jak se věci mají a jak moc je v háji.

,,To jistě, ale měli bychom být ostražití," mínila jsem. ,,Přece jen avatar, kdyby... Kdyby někde žil, může se někde ukrývat a v pravou chvíli vylézt."

Ostatní zase souhlasně přikyvovali a mě se zdálo, že jsou neschopní přijít s nějakou vlastní myšlenkou, s něčím, co by výrazně přispělo k výtězství ve válce.

,,Avatara se není třeba bát ani teď. Nedovolili bychom mu zasahovat do našich věcí," namítla rázně Azula, když se začalo schylovat k dalšímu souhlasu s mým názorem. Něco takového přece nemohla dopustit, no ne?

,,Tak tohle jsou slova nezkušeného vládce, jenž si o sobě moc myslí," poznamenala jsem jízlivě spokojeně sledujíc, jak se dobrá polovina mužů snaží zadusit smích.

,,Princrzna Maira má pravdu, buďte ostražití, ale ne vyděšení," utnul naši potyčku otec zvučným hlasem. Co mě však překvapilo bylo, že dal za pravdu nám objema. Sama jsem však musela uznat, že Azulina slova měla něco do sebe. Národ ohně byl moc mocný na to, aby se bál malého, sotva dvanáctiletého chlapce, ne?

***

Večer téhož dne jsem zasedla ke stolu, abych konečně napsala Zukovi vše, co jsem se dozvěděla od otce. Nechtěla jsem ho zbytečně děsit, ale zkrátka jsem vycítila, že to musí vědět. Nebylo by odemě moudré mu tohle zatajovat. Nehodlala jsem totiž bojkotovat jeho návrat domů. Hodlala jsem mu sdělit jakoukoliv novinu, která by mu k chycení avatara pomohla.