Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 23.

S hlavou položenou na Zulanově hrudi jsem poslouchala tlukot jeho srdce a přemýšlela, jak mu oznámit, že život jeho rodiny i jeho samotného záleží na mé spontánně vymyšlené lži, která nebyla vůbec promyšlená. Nejhorší bylo, že se mi nedařilo dokonale promyslet ani další postup. Za vším totiž bylo nějaké ale znamenající možnost poslat celou tu lež na oči všech.

,,Ty, Zulane," pronesla jsem pisklavým hláskem a nervózně jsem začala kreslit  prstem kroužky na jeho břiše a to už mu muselo být jasné, že ze mě vyleze nějaká pohroma, neb jsem cítila, jak se napnul.

,,Víš, proč tě otec tak laskavě přijal jako mého přítele?" Pokračovala jsem přidušeně, prst mě pálil z toho, jakou silou jsem si malovala a mé oči nedůvěřivě jezdily po pokoji a hledaly nějakého schovaného špeha, který by mě mohl poslouchat s úmyslem vše vyžvanit Azuli, nebo dokonce samotnému otci, avšak naštěstí jsem žádného nevuděla. V místnosti jsme zkrátka byli jen my.

,,Proč?" Vylezlo z něj a jeho ruka mi z ramene sklouzla na bok. Snažil se působit vyrovnaně a klidně, avšak já jsem poznala, jak byl nervózní a rozhodně měl proč. Nejraději bych tu lež vzala zpátky, jenže na to už bylo poměrně pozdě.

,,Namluvila jsem mu, že jsi syn starosty," odpověděla jsem na půl pusy. Vůbec mi to nešlo přes jazyk, nicméně nebyla jiná možnost a ja jsem se musela přinutit a říct mu to, abychom to mohli vyřešit.

,,A ještě něco... Chce tvé rodiče vidět a já si myslím, že je to tím, že tu lež prokouknul. Nepřerušuj mě, Zulane. Musíme jim o tom říct, aby hráli s náma a...," Jeho ruka se znovu přesunula, ale tentokrát mi s ní zakryl pusu a začal se smát. Ovšem ne hystericky, jak by se v takové situaci dalo čekat. On se smál vesele. Cožpak to tomu pitomci nedocházelo? V sázce byl jeho život!

,,Uklidni se," vyzval mě něžně, když jsem se horlivě snažila sundat jeho ruku z mých úst, abych mu mohla srozumitelně zopakovat, co jsem mu řekla. Očividně mi totiž nerozuměl.

,,Budeš se tomu divit, ale můj otec je skutečně starosta a neřekl jsem ti to protože... Prostě se nikdy nechvástám otcovým jménem a nesnáším, když mi kvůli jeho funkci naddržují, což se stává v jednom kuse. Ty to jistě znáš," vyprávěl, pohled upřený do mých očí. Naslouchala jsem mu neschopna slova. Takže jsem otci nevědomky nelhala. Vlastně bylo všechno nečekaně v naprostém pořádku. Neuvěřitelné, jak si s námi život občas hrál a zkoušel nás.

,,Já ani nevím, co na tohle říct," vysoukala jsem ze sebe přiškrceně a lehla jsem si znovu vedle něj. Dokonce jsem se na něj ani nezlobila, že mi neřekl, kdo je jeho otec, když ja mu o tom svém vypravěla a uvědomovala jsem si, že jsem se do něj po tomhle zamilovala snad ještě víc.

,,To je jednoduchý, nic neříkej," usmál se, přisunul se ke mě a věnoval mi něžný polibek. V břiše se mi rozletělo hejno motýlů, kteří se absolutně odmítali uklidnit a třepotali křídly jako o zavod.

***

Byla jsem tak neskutečně šťastná, že jsem otci nevědomky vůbec nelhala, že jsem téměř vyskakovala nadšeně několik metrů vysoko a skoro jsem dokonce vypustila ostatní, važnější problémy, které se týkaly smrti avatara.

Zuko byl totiž tak hodný a sdělil mi, co ho mimo odsouzení strýce trápilo. Když byl zavřený v podzemí Ba Sing Se spolu s Katarou, se kterou si mimochodem dlouho povídal, skončili u dívčina pokusu odstranit bratrovu jizvu léčivou vodou z jezírka ve vodním kralovství, které keží v Oáze duchů No i když ten pokus stroskotal, Katara tu vodu už neměla, jelikož ji asi použila na  avatara Aanga.