Píseň plamene (Avatar FF)

Kapitola 24.

,,Proč musíme odplout na Žhavý ostrov. Nechce se mi tam," mudroval otráveně Zuko lokty opřený o zábradlí lodi, jenž plula zdánlivě rychle. Měla jsem však za to, že kdybychom pluli někam, kam jsem chtěla, loď by se pohybovala neskutečně pomale, ačkoliv by její rychlost byla stejná.

,,Už nejsem žádné děcko. Poslali nás na nucenou dovolenou, aby se nás zbavili," lamentoval dál dotčeně bratr.

,,Protože se chce otec s generáli setkat sám," připustila Azula svým klasickým tónem, jenž bych spíš přiřadila k bláznovi, než k nejmladší princezně ohně.

,,Mě to zase tak moc nevadí, alespoň si trošku odpočineme na pláži, o které se říká, že má moc očistit naši mysl," ušklíbla jsem se. Lhala jsem, když jsem řekla, že mi to nevadí. Popravdě mě celkem ranilo, že mě otec nechce na důležité poradě, nicméně na druhou stranu tu byla ta věc s pláží. Ty povídačky o očištění musely patrně slyšet všichni na lodi, jenže nikdo z nás tomu opravdu nevěřil. Ani já ne. Chtěla jsem si ale moc pláže vyzkoušet a proto jsem to zmínila.

,,Jo a navíc bude fajn válet se celý dny na pláži a odpočívat," přidala se ke mě Ty Lee, jenž byla jako jediná nadšená z toho šíleného nuceného volna.

,,Snad tomu vážně nevěříte," zašklebila se Mai, když se opřela o Zuka, přičemž po mě hodila výsměšným pohledem.

,,Jasně že tomu věří. Je to Maira," přidala se s tím samým výsměchem Azula a to už jsem nevydržela a rozhodla se něco říct. Od sestry se to dalo čekat, ta mě podporovala jen, když z toho mohla sama něco vytěžit, ale od Mai mě to ranilo.

,,Jsem jen zvědavá," kontrolovala jsem pobouřeně, přičemž jsem věnovala vděčný úsměv Zukovi a Zulanovi, neboť ti nic neříkali. Samozřejmě jako jediní.

,,Uhm... Vaše rodina má na Lávovém ostrově rezidenci, ne?" Prohodila Ty Lee s jasným úmyslem změnit téma, abychom se zase všichni nedohádali, jak se to tak často stávalo.

,,Ano, jako malí jsme tam jezdívali," pousmála se Azula. Klidně bych se vsadila, že nás tři sourozence zavalila vlna nostalgických vzpomínek na dětství, jejichž většina byla vázána pravě k tomuhle místu. Tedy alespoň těch, na které rádi vzpomínáme. Obecně totiž platilo, že naše rodina tam prožila ty nejlepší chvíle.

,,Už je to davno," prohodil Zuko vyhýbavě. Bylo při tom jasně vidět, že se o tom bavit nechce, neboť to pro něj bylo citlivé téma a tak jsem zapřemýšlela, jak odvést pozornost ostatních jinam.

,,Uznejte, že očištění mysli je lákavé. Nepochybně v ní totiž všichni máme takový nepořádek, že je to na místě," prohodila jsem a úsměvem.

***

,,Vítáme vás na Lávovém ostrově, děti,'' pronesli stařenky Li a Lo unisono, když jsme vystupovali z té pomalé lodi. To jsem na nich přesně obdivovala, jak byly naprosto úžasně sehrané, ale zároveň mi to přišlo pěkně ujeté, takže jsem se o nic podobného s nikým nesnažila.

Když nám vyprávěli o zázračné moci, kterou by pláž měla mít, Azula mi věnovala pár posměšných úšklebků, přičemž jsem ji ignorovala. Však jsem věděla, že na konci pobytu budeme vědět, jak se věci opravdu mají. Jestli je na té povídačce alespoň střípek pravdy. 

Už z mola, u nějž zakotvila naše loď byla vidět chatka, ve které jsme měli bydlet a která vypadala naprosto příšerně ve srovnání s ostatními domky. Jeho fasáda ošlehaná větrem působila zašle, kdysi jistě červená střecha zrovnatak. Dřevěné trámy, jež celý domek podpíraly  působily strouchnivěle už na tu dálku. Vážně jsem z takové dovolené neměla dobrý pocit.