Epilog

307 20 0
                                    

O pět let později

Myslel jsem si, že můj život skončí a už se nestane nic co by mě udělalo šťastným. Bál jsem se, že to bude spíš život o ničem, tak jako na zemi.

Sice jsem měl všechno co jsem chtěl, ale štěstí ne. Ano měl jsem a stále mám milujícího teď už manžela, ale nám oběma v životech něco chybělo. Něco co by naše životy ozvláštnilo. Nepotřebovali jsme přátele, těch jsme měli každý bezpočet, měli jsme každý srdce toho druhého takže hlubokou a opětovanou lásku taky ne.

Potřebovali jsme se usadit aby jsme mohli být jen my dva a naše rodina. To znamená my dva s Louisem a naše dvě děti. Darcy s Freddiem.

Oba dva jsou úžasní a to jsme potřebovali nejvíc. Mít rodinu která vás vždycky podrží při čemkoliv co děláte.

Obzvlášť jsme tady všichni byli pro Louise když jsem ho učil vařit. Byl hrozný, ale vážně do toho byl zapálený. Nedá se spočítat kolik jídel se vyhodilo protože byla spálená nebo připálená, že nešla sundat z pánve.

Z té vidiny mi zbyl jen úsměv na rtech a když vím, že teď vaříme tak si musím rýpnout.
,, Aby se ti to nespálilo. " Usmál se a dal mi malou pěstí do ramene. Taky našpulil rtíky a já se usmál jeho roztomilosti.
,, Miluju tě Louisi. " Usmál se a políbil mě. Odtáhli jsme se protože jsme zaslechli dupot takže jsme se podívali tím směrem kterým přiběhla Darcy a vyskočila na mě.
,, Já tebe taky miluju Harry. " Usmál jsem se a uvědomil jsem si jednu věc.

Někomu ke štěstí stačí peníze, někomu jinému zase když se uzdraví z nějaké nemoci, někdo je šťastný jen když žije, ale já musel umřít abych se konečně stal šťastným.

Lost Paradise/ Larry mpreg CZWhere stories live. Discover now