Fat girls

21. Špatná zpráva...

Věnováno: koristkov_x máš to mít 💕💕💕

To setkání byly nejlepší dva měsíce v mým životě. Budu jezdit úplně na každý, ať už to bude jakkoli daleko. Takhle svobodně jsem se snad ještě neměla. A hlavně tohle všechno mě ještě dál popostrčilo k tomu, abych jedla a jedla a byla nejtlustší ženou světa. Jako říká se, že pak ty tlustý lidí umřou brzo, ale do teď jsem neumřela, tak neumřu ani potom ne? Logicky. Jako chci být jako ty nejtlustší z klubu, chci je překonat, chci být ta nejlepší, nejtěžší a nejtlustší!!! Každá vteřina tam, ve mě probudila touhu uskutečnit můj sen. Každý pohled na mé tělo v zrcadle.... Každé sousto, které jsem rozžvýkala... Každé stoupnutí na váhu, každé kilo na víc mi udělalo radost. Každý večer, ke mně přišly nějaké dvě moje kamarádky a začaly mě krmit. Pak mě i budily v noci a volaly půlnoční svačina... Tohle všechno mi bude chybět. Ale já to budu dělat dál. Vzpomínám na to, jak mi hladily, masírovaly moje břicho a říkaly, my ti věříme, ty to zvládneš. Jo, já to zvládnu! Já vím, chci to. Ještě taky musím zajídat smutek, přece jsem Anikó zlomila srdce, když jsem ji řekla, že nejsem lesba. Jdu se najíst. Miluju to jídlo. Taky vzpomínám na to, jak jsme vždy jednou za týden měly challenge, že jsme jedlý celý den v kuse. Pořád nám někdo nosil naše nejoblíbenější jídla a tak nešlo odolat. Jdu se najíst, objednala jsem si KFC, mekáč, Burger king, 5 pizz, bonbóny, čokoládu, všechno, na co si jen vzpomenete....

~~~ Ahh, už jsem celkem hodně přejedená. Ale ne, Ros, ty to zvládneš! Ty to do sebe všechno dostaneš! Ano. Ty to chceš. Je to tak dobré. Pohladila jsem si moje rostoucí bříško a úspěšně snědla další kousek pizzy. Ňam. A teď se půjdu prospat... Jo a musím se objednat k tý lékařce, normálně bych k ní ani za nic nešla, ale teď se mi dějou hrozně divný věci. Tak třeba často otékám, pořád musím chodit na záchod, fakt pořád,mám hroznou žízeň, pořád mám hlad, což je skvělý, muži toho do sebe víc dostat, ale někdy je to až divný, protože sním celý špajz, občas vidím rozmazaně, často mě brní nohy i ruce... Je to divný. Už se mi to dělo dlouho před tím setkáním, ale pořád to šlo vydržet, ale teď je to fakt hrozný. No nic, objednám se a půjdu spát...

~~~

Tak jsem objednaná na 3. září. Vůbec se mi tam nechce, ale musím. No a teď se jdu konečně zvážit.

Omggg, to si ze mě děláš srandu!!! 624 kg!!!!!!!

Yeees...

...a samou radostí naše drahá Rosalinda skočila do svojí měkké postele....
.........křup.

,,Ale neee, to už je druhá! To si zase budu muset koupit novou, achjooo."

~~~~~~

3. září, doma po odchodu od doktorky

,,Holky? Nemůžete prosím přijet? Je to fakt nutný."

,,Dobře, já přijedu, mám vzít jídlo?"

,,Jo, tuny jídla."

,,Jo, já taky přijedu."

,,Fajn, taky něco přivezu jo?"

,,Jedu taky a taky něco přivezu."

,,Už jsem na cestě, jen se stavím v sámošce."

,,Okay, přijedu, jen tady něco dodělám."

,,Díky moc holky."

Lejla zmeškala videochat s vámi.

Zavolala jsem holkám a přijedou všechny, jen ne Lejla, ale to se dalo čekat.

,,Tak co se stalo?"

,,Já...byla jsem u doktorky, protože mi bylo špatně a...mám cukrovku a dávají mi poslední rok života... Prý už je to v tak pokročilém stádiu, že už to nejde zastavit..."

Čekala jsem nějakou reakci, ale bylo jen ticho. Jen Anikó pak začala hlasitě vzlykat.

,,A co hodláš dělat?"

,,No co bych asi tak dělala?! Užiju si ten pojebanej poslední rok a to pořádně..."

,,Ty vážně umřeš? Ale, já nechci abys umřela..."

,,To ti to došlo až teď? Vždyť jsem to říkala."

,,Jo."

...konečně se všechny holky naplno rozbrečely.....

Pohled Lejly:
Po dlouhé době jsem zase se všema klukama venku. Miluju Bena, je úžasný, mám partu kamarádů, všechno je okay...prostě dokonalý život!