Fat girls

9. Co když...?

Pohled Mirandy:
Všechno jsem holkám řekla. Všechny jsme se shodly, že se nám to všem stává často. Na tohle téma vznikla dlouhá debata.

~~flashback - Miranda:
Zase přijela babička s dědou. Spolu s nimi k nám docestovala i obrovská hromada sladkostí. Čtyřletá Miranda zajásala a pomalu doběhla, jestli se tomu klepání jejích faldů dal říkat běh, k jejím prarodičům. Ti svoje milované vnouče obejmuli a z legrace Mirandu prstem šťouchli do jejího bříška. Ta se zasmála a spolu s dědou a krabicí se nechala odnést do svého pokoje. Tam se pohodlně usadila na posteli a i přes to, že jí maminka řekla, ať ještě nic z krabice nejí, že za chvíli bude oběd, Miranda se opřela zády o dveře a tuto krabici plnou její zkázy otevřela. Cpala se a cpala. Když jí maminka zavolala k rodinnému obědu a tak rodiče lehce poznali, že krabici načla. Svojí drahou dcerušku ale jen káravě plácli přes vlásky a posadili ji do dětské stoličky k obědu. Miranda neměla moc hlad, po tolika sladkém a taky se cítila trošku provinile, že maminčin zákaz porušila, avšak babička si ji prohlédla a nakázala jí ať to rychle spapá a nakonec jí ještě přidala. Malá Miranda sice byla přecpaná, ale jídlo bylo dobré a tak se nehodlala omezovat. Potom se odkutálela do obývacího pokoje na gauč a pustila si pohádky.

Čas plynul a za měsíc přijela babička s dědečkem znovu. Opět s velkou krabicí nezdravých věcí. Všechno se opakovalo, jen když Miranda měla jít k obědu...nastal malý problém. Maminka s námahou zvedla svoje dítě a snažila se ho dát do sedačky ke stolu. Ale...Miranda se do ní prostě nevešla. Přitom židlička byla určena pro děti do šesti let. A Mirandě byly již zmiňované 4 roky. Maminka se podívala na zbytek osazenstva stolu. Nikdo nic neříkal. Až tatínek řekl:

,,No možná by Miri mohla omezit trošku toho sladkého."

Ale babička hned tátovi oponovala s tím, že Miranda jen zdravě roste. Nakonec nad tím maminka mávla rukou a Mirandu si posadila na klín.

Jednoho dne Miranda přišla ubrečená ze školy.

,,Maminko, děti mi říkají, že jsem tlustá..."

,,Ale to nic, jen ti závidí, jak si krásná." odpověděla s láskou maminka, která přitom vůbec tlustá nebyla. Jen svojí špekatou dceru viděla jako normální holčičku. Na uklidnění ji podala čokoládu...

Za rok byla Miranda na pravidelné prohlídce. Doktorka ji poprosila, aby se svlékla do spodního prádla, jako na všech prohlídkách. Poslechla si její srdíčko a potom ji poslala stoupnout si na váhu. Doktorka i maminka, kupodivu, se zděsily. Miranda vážila rovných 74 kilo. A to jí bylo teprve pět. Lékařka se káravě podívala na maminku:

,,Jak jí? Asi dobře, že? To nevidíte jak obrovskou má nadváhu?"

...a se znechucením chytla jednu z pneumatik, jež měla Miranda na břiše.

Jenže to neměla dělat. Maminka popadla Mirandu za jeden z jejích faldů má ruce a naštvaně na doktorku zařvala, že o jejím krásném dítěti nikdo nebude říkat, že má nadváhu. Doktorka to naposledy zkusila, že by stačilo o trochu zdravěji jíst...ale to už byla maminka i s Mirandou pryč.

Doma se tatínek zeptal, jak bylo na prohlídce. Maminka s klidem řekla, že je všechno v pořádku a Mirandě podstrčila talíř s palačinkami.

O další rok později Miranda nastoupila do školy. První den jí maminka oblékla do šatů, které jí byly sice hodně dlouhé, ale kolem pasu jí byly přesně, sice trochu praskaly švy, ale jinak to šlo. Šaty byly po její 23 sestřenici, která také nebyla úplně hubená...

Miranda se zase vrátila s pláčem. Děti k ní byly hnusné, že je tlustá atd. ...
Maminka Miri pohladila po jejích pár vláskách slámově žluté barvy a donesla ji bonbóny za to, jak hezky první den zvládla. Takhle to plynulo do sedmé třídy. Děti si z Mirandy utahovaly a smály se jí. Miranda to doma zajídala... Pomalu ale jistě, se dostávala ke krásným 130 kilům. Maminka jí ale stále přesvědčovala o tom, že je krásná. Přece nenechá své vymodlené dítě, aby si o sobě myslelo, že je ošklivé.