Ty a Já?! Nikdy!

31. Epilog

,,Ty jsi slyšel všechno, co jsem ti říkal ráno?" Zeptal jsem se překvapeně. ,,Ano, slyšel jsem úplně všechno. Jsi nejsilnější Alfa, kterého znám." Dapodobil můj hlas a lehce do mě vrazil.
,,Díky, Damiene. Pomohlo mi to, ani nevíš jak." Oba jsme se usmála.
__________________
Pohled Freyi

Byla jsem tak ráda, že to Raimond přežil.
Za prvé, by se z jeho smrti Damien zbláznil. Za druhé, by přišel o posledního člena rodiny. A za třetí, být Alfou není nic pro něj.

Vešli jsme do pokoje. ,,Nemáš hlad?" Zeptal se Damien. ,,Ne, a ty?" Zeptala jsem se já a on zakroutil hlavou.

Šla jsem do sprchy a on k šatníku. Po chvíli jsem se vrátila z koupelny.

Stál u šatníku a jen dovnitř koukal, do půlky těla nahý. Vypadalo to, že přemýšlí.

Šla jsem k němu a rukou lehce přejela po dlouhé jizvě táhnoucí se přes celou jeho hruď. Lekl se a cukl sebou.

,,Kde jsi k té jizvě přišel?" Zeptala jsem se a zahleděla se mu do očí.

,,Sice jsem nakonec Tarana zakousl, ale nebyl to lehký boj. On patřil mezi nejsilnější Alfy. Předtím jsem musel zabít, nebo přizabít polovinu jeho smečky, ta druhá polovina se mi klidila z cesty.
Vteřina nepozornosti, kdy řekl něco o matce a Uně....sekl mě, hodně hluboko.....pak jsem ho zabil. Ale ne všechny jizvy se vyléčí." Povzdechl si.

,,Některé zůstanou. U tebe zůstala z toho důvodu, že jsi byl zlomený smrtí rodiny a tak se to nezahojilo." Lehce mě pohladil po tváři.

,,Litoval jsi někdy těch vlků a vlčic, které jsi zabil při cestě za Taranem?" Zeptala jsem se zvědavě a jeho ruka sklouzla z mé tváře.

,,Tohle jsem neřekl ani bratrovi....ale litoval jsem každého života, který díky mě uhasl....a zcela zbytečně. Každičký mrtvý vlk mě trápí....ale na jednu stranu jsem rád..." Nechápavě jsem k němu zvedla pohled.
,,...všechny ty vraždy mě posunuly kus dál. Proto se nikdy nevzdávám. A proto jsem, jaký jsem." Odmlčel se

,,Ta jizva mi připomíná, co se stalo a co jsem udělal." Podíval se mi do očí.
,,Kdybych tenkrát nepozabíjel tolik nevinných vlků, nikdy bych tě nepoznal. Protože bych už nežil. Všechny, které jsem pozabíjel, ze mě udělali silnějšího vlka, který se jen stěží vzdá....kdybych je nezabil, kdybych nezabil Tarana, asi bych se ze žalu a z bezmoci zabil sám." Smutně si povzdechl a zavřel šatník, stále bez trička.

,,Řekni mi, Freyo.....opravdu mě nenávidíš?" Téhle otázky jsem se bála....protože já sama nevěděla.
Ale víš a moc dobře....miluješ ho. Řeklo mi svědomí....možná vlk ve mě. A já věděla, že mi napověděl správně, i když se mi to tak úplně nelíbilo. Měla jsem k Damienovi pouto a docela silné. Ne jen docela, obětovala by jsi pro něj život. Znovu se ozvalo svědomí.

,,Není to pravda....mám tě ráda, Damiene. Patříš do mého života a to nezměním, ani kdybych chtěla. Nechci....bez tebe žít a možná to ani nedokážu. Jsi můj druh a já tvá družka." Řekla jsem a on se usmál a pohladil mě znovu po tváři.

Za pas si mě přitáhl úplně k sobě a mé ruce spočinuly na jeho nahé hrudi.
Pak jsme se políbili.

Chytil mě zespoda za stehna a vzal mě do náruče. Ovinula jsem nohy kolem jeho pasu a za tu dobu se neodtáhl od mých rtů.

Položil mě na postel a upřel lokty vedle mé hlavy. Znovu mě políbil. Jednou rukou chytil mé stehno a přimáčkl ho na svůj bok. Chytila jsem ho kolem krku a přitáhla si ho blíž. Cítila jsem, jak se usmívá. A konečně, po sedmi letech, jsem se cítila skutečně šťastná.
A po dnešní noci budeme jeden druhému patřit jako družka a druh....tak jak to bohyně chtěla...

Pohled Damiena

Vzbudila jsem se v noci. Její nahé tělo bylo natisknuté na to mé a v klidu oddechovala.

Byl jsem šťastný. Bratr je naživu, má družku a moje družka mi konečně věří a dala mi najevo, že mě má ráda a je semnou šťastná.

Konečně jsem taky mohl vidět společnou budoucnost.

Cítil jsem každý její sebemenší nádech. Celý pokoj naplňoval její pach a já ho měl zakořeněný hluboko v mozku....protože mi patřila a tak to má být.

Teď už mi zbývalo jediné...to nejtěžší...požádat jí o ruku.
____________________

Konec!

Chci strašně moc poděkovat všem, kteří u tohoto příběhu vydrželi.
Nemůžu uvěřit, že má 4,66 K přečtení! Za to vám opravdu moc děkuju.❤️

S tímhle příběhem se mi loučí opravdu, ale opravdu špatně. Je to jeden z příběhu, u kterého bych nejradši, aby nikdy nemusel skončit.

Taky chci moc a moc poděkovat za vote a komentáře, protože to bylo to jediné, co mě popohánělo ve psaní příběhu.🖤❤️

Mé poděkování, které se skoro ani nedá vyjádřit slovy, patří spousty lidem, díky kterým jsme na konci. Takže strašně moc děkuju:

kikus_359
ruze57
JonduSoyluna
nikxl128
Natka3636
Bluestyle128
Vanillkagirl3
P_O_K_o_r_N_a
Azarinka21
Terezka1718
mishellife85

A speciální poděkování, protože bez nich by příběh nebyl takový, jaký je, patří:

AltAlt7
Luna-upirka
nbatistova
-Luna-_
Avi_princess_11
Fanttastica

Takže úplně všem těmhle lidem mockrát děkuju, ať už za vote nebo komentáře, které mi pokaždé vykouzlily úsměv na tváři.😍❤️
(Kdybych na někoho zapomněla, ozvěte se prosím v komentářích)

Všem moc DĚKUJU!!❤️🖤

***

A teď konečně dlouho očekávaná otázka....chcete druhý díl?

S pozdravem vlkwolf7 ❤️