Ty a Já?! Nikdy!

28. Je v pořádku

Takhle ho tady v tom nenechám. Kdybych odešla....stane se z něj ještě někdo horší, než byl....než je. Nemůžu mu to udělat....i když stále zavrhuji, že k němu něco cítím.
_________________
Pohled Freyi

Stála jsem u velikého okna tak dlouho, dokud jsem je nespatřila.

Slyšela jsem, jak dorazili do domu a smečkový lékař okamžitě začal dávat pokiny. Nechtěla jsem tam chodit, byl tam zmatek.

Místo toho jsem nervózně chodila po pokoji sem a tam.

Do pokoje vešel Cesan a já se na něj s otázkou v očích podívala.

,,Alfa je teď na sále. Damien je taky zraněný, ale nemá smrtelná zranění. Jeden vlk, Noem, zemřel v boji proti samotářům. A taky docela dost je zraněná vlčice, která jim pomohla v boji proti Rudé smečce. Stejně jako ty, se postavila proti své smečce a značně naší smečce pomohla." Zaraženě jsem na něj koukala.

,,Proč jim pomohla?" Nechápala jsem. ,,To nám nikdo neřekla, ale....my to cítíme." Lehce se pousmál. Ale pak najednou sebou trhl, jakoby ho něco zabolelo.

,,Alfa je na tom hodně špatně. Nesmí zemřít....to bysme nikdo nezvládli.....a Damien už vůbec ne. Ta vlčice.....co se postavila proti Alfě Andrewovi, se jmenuje Avital....je to družka Alfy. Všichni to cítíme." Řekl a odešel.

Jestli si Raimond právě našel družku....nemůže přece teď zemřít. To by přeci bohyně nedovolila....tak krutá není.....ale možná se pletu a Raimond přece jen zemře.

Cesan se vrátil. ,,Alfa už není na sále. Ale není jisté, zda to přežije." Povzdechl si a pokoj znovu opustil.
Ale vrátil se. ,,Chce vás vidět." Nemusel ani říkat, o kom to mluví, bylo mi to totiž jasné.

Odešel a já chodila po pokoji a snažila se přemluvit sama sebe, že tam musím jít. On mě potřebuje.

Vyšla jsem z pokoje a prošla chodbami. Vešla jsem do většího pokoje vymalovamého bíle a s několika postelemi.

U Damienovi postele seděl nějaký vlk ze smečky a mluvil s ním.
Šla jsem blíž a Damien si mě všiml.
,,Můžeš jít, Eliote. Díky za všechno." Řekl a ten Eliot vstal, kývl na mě a odešel.

Upřela jsem se něj pohled. ,,Ahoj, Freyo..." Natáhl ruku, aby mi tím řekl, abych šla blíž.

Přiblížila jsem se k posteli. Trhl sebou, chytil mě za ruku a ztrhl si mě k sobě.

Pevně mě objal a nasál můj pach. ,,Chyběla jsi mi." Zašeptal mi do ucha.
Lehce si mě odtáhl a na moment spojil naše rty.
Pak se mi podíval do očí. Měl oči plné obav, strachu a bolesti. Bál se o bratra.

,,Jak na tom všichni jste?" Zeptala jsem se. ,,Já docela v pohodě. Avital jakž takž. A Raimond....mám o něj strach. Nechci, aby zemřel. Ne, když si konečně našel družku." Povzdechl si.

,,Je mi líto....Noema." Řekla jsem a on kývl a znovu mě objal.
Pak však sykl a já se rychle odtáhla. ,,Promiň. Bolí mě bok." Pousmál se.

Znovu se zahleděl na postel, kde nehybně ležel jeho bratr. ,,Nemůže zemřít. Ne....na to je moc silný." Mluvil potichu, ale jistě.
Upřela jsem pohled na vlčici, ležící na posteli, která byla vedle Raimondovi postele a koukala na něj.....Avital si prohlíží svého nově nelezeného druhá a doufá, že nezemře zrovna teď, když ho našla. A možná....že si i něco vyčítala.

,,Freyo?" Podívala jsem se na Damiena. ,,Zítra pro tebe mám překvapení. Raimond mi nabízel už dřív, abych ti to dovolil, ale já nechtěl. Avšak zítra se dočkáš." Řekl a na posteli si sedl.

,,Měl byste tu zůstat." Promluvil na něj lékař. ,,Je mi dobře!" Odsekl a vstal.

Oba jsme se najedli a šli do pokoje. Šel do sprchy a já už si lehla.

Po chvíli se zamnou prohnula postel a okamžitě si mě přitáhl k sobě.

Začala jsem brečet. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a já si zkousla ret, abych nevzlykala a kývla.
,,Vážně ti nic není?" Zakroutila jsem hlavou.

,,A proč brečíš?" Zeptal se opatrně. Teď jsem se prala sama se sebou. Nechtěla jsem to udělat, ale zároveň chtěla.
Nakonec jsem povolila.

Rychle jsem se k němu otočila a objala ho kolem pasu. Na chvíli, jak se lekl, zatnul svaly. Pak je však povolil a nejistě mi položil ruku na záda.

,,Bála jsem se....o tebe." Zašeptala jsem. Srdce mu zrychlilo, jako by nemohli uvěřit, že jsem to řekla.....a asi ani nemohl.
,,Měla jsem strach, že tě zabíjí." Znovu jsem zašeptala.
On si mě přitáhl ještě blíž.

,,Jsem v pořádku, nic mi není. Žiju, nikdo mě nezabil. Na to nikdo nemá." Potichu jsem se zasmála a on se taky uchechtl.
Konečně se mi, po hodně dlouhé době, hezky usínalo.

_________________

Shledání druha a družky😊
Kdo čekal, že Freya Damiena nakonec obejme?😉