Ty a Já?! Nikdy!

1. Smíření se smrtí

Pohled Freyi

Bylo ticho.....jako pokaždé, když místní alfa, můj věznitel, neovládl svůj vztek a zabil jednoho ze svých vlků.
Alfa se jmenuje Dion.

,,Freyo!" Celým domem zazněl jeho alfa hlas, vyslovující mé jméno.
Vyšla jsem z pokoje a šla po chodbě. Každý z vlků, jenž jsem potkala, po mě vrhl pohled s jiskřičkami v očích zabijáků a především pohled plný nezájmu vůči mě....nejen nezájmu, všem tady jsem byla ukradená.

Se strachem jsem vešla do kanceláře toho psychopatickýho alfa vlka.
,,A ...ano" Dostala jsem ze sebe. Zvedl pohled plný autority.....měl vlčí oči a tak ve mě vzbuzoval ještě větší strach.

,,Půjdeš na konec mého území. Jeden z mých vlků tam odnesl tělo vlka, jehož jsem zabil. Víš, co máš dělat." Řekl a mávl rukou, aby odešla.
Už jsem se otáčela k odchodu, ale zvědavost mi nedala.

,,Co se stalo? Proč jste ho zabil?" Zeptala jsem se se strachem v hlase. Zvedl oči a podíval se na mě. Ústa se mu zvlnila do úšklebku a oči se mu změnili na vlčí.
,,Jako obvykle, má milá....neudržel jsem to zvíře v sobě, které toužili po krvi....a vlk ve mě, po krvi touží neustále." Řekl a já věděla, že je to výhrůžka.
,,A víš, že nemá smysl zkoušet utíkat, i když budeš na konci mého území. Víš, že bych si tě našel a....zabil." Při jeho posledním slově už jsem odešla.

Procházela jsem lesem a tekly mi slzy....ten, jehož Dion zabil sice patřil do jeho smečky a taky to byl vrah, ale....Dion zabíjí své vlky a jeho smečce je to jedno.

Došla jsem nakonec území. Leželo tam tělo toho vlka a vedle něj vykopaná jáma, hromada hlíny a lopata na zahrabání.

Stoupla jsem si k tělu. S námahou a s pomocí vlčice ve mě, se mi povedlo tělo shodit do jámy.

,,Ten idiot zase zabil jednoho se svých vlků?" Ozvalo se odfrknutí z druhého území, až jsem sebou trhla.
,,Eh....ano. Co tu zase děláš? Jestli tě uvidí hlídky, zabíjí tě.....a ty víš, že nejsem schopná ti pomoct." Ten vlk se jmenuje Coll....už několikrát jsem ho tady potkala, když jsem, stejně jako teď, zakopávali nějakého Dionova vlka.

,,Že Diona furt baví, je zabíjet."  Podotkl. ,,Baví....to monstrum v něm, jeho vlk, miluje krev....a Dion taky. Měl vztek a....no, vidíš." Ukázala jsem na mrtvolu v jámě.
Vzala jsem lopatu a vlka zahrabala.
,,Kolik už jich tu je pohřbených?" Zeptal se. ,,Nespočítám ani to, kolik jsem jich tu pohřbila já, už se v tom ztrácím." Povzdechla jsem si.

,,Kdy tady asi budou zahrabávat tebe?" Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,No nekoukej na mě tak, Diona nezajímá tvůj život. Měla bys utéct." Zadívala jsem se mu do očí. ,,Víš dobře, že to nejde, Colle. Neuteču, nikdy. Už se smiřuju s tím, že tady zemřu." Zadívala jsem se do země.

Coll najednou znervózněl a upřel pohled mezi stromy, nalevo ode mě. Ucítila jsem několik vlků....nepatřili k Dionově smeče....byly z jiné smečky a útočili na Dionovu smečku.

Pohled Damiena

,,Já tě tam nechci, Damiene." Promluvil můj bratr, Alfa. ,,Proč ne? Dobře víš, že jsem nejlepší bojovník, beze mě je neporazíte." Na tváři mi hrál úšklebek.
,,Ty zase víš, milý Damiene, proč tě tam nechci. A navíc...zvládneme to bez tebe, má smečka je silná dost." Poposedl si na své židli.

,,Raimonde! Přestaň mě provokovat! Dobře víš, že jsem toho zmetka zabil, protože nám zabil matku a sestru....na tos zapomněl?!" Zvýšil jsem hlas.
,,Nezapomněl a neřvi na mě! Dobře, uznávám, že si to ten parchant zasloužil. Ale ne ti, které jsi vraždil, když se ti postavili do cesty. Měl jsi jim to vysvětlit, ne povraždit tolik nevinných vlků jen proto, aby ses dostal k Taranovi....Alfovy, jenž nám zabil sestru a matku." Sedl si zpět na židli, protože při první větě vyskočil na nohy.
,,Jdu do toho boje s vámi a basta." Chystal jsem se opustit jeho kancelář.

,,Navíc...." Znovu jsem se na něj otočil. ,,Jdeme napadnout Diona....to je taky pořádnej parchant, vždyť ten Alfa napadá jiné smečky a zabíjí vlky jen pro svou radost a jeho smečka mu v tom s radostí pomáhá. A ještě k tomu, když se naštve, nechá toho vlka v něm, zabít jednoho se svých vlků. Se zabitím toho parchanta, vám pomůžu." Chystal jsem se vyjít na chodbu.

,,Damiene..." Ozval se ještě jeho hlas a já zastavil a čekal, co řekne. ,,Vyrážíme za hodinu." S úsměvem a pocitem, že jsem zase docílil toho, čeho jsem chtěl, jsem opustil jeho pracovnu.
_____________________

Tak co na to zatím říkáte?🤔😊

Mají kapitoly vycházet jednou, dvakrát nebo třikrát týdně?