Ty a Já?! Nikdy!

14. Život vězením

Vytrhla jsem se mu a odešla kus dál. Prohrábla jsem si vlasy a naštvaně se otočila.
,,Ještě jednou mě zkusíš políbit a neskončí to takhle. Zapojím do toho i vlčici ve mě a když budu chtít, umí se prát." Řekla jsem a šla do koupelny.
__________________
Pohled Damiana

Zabouchla se v koupelně. Musel jsem jít na vzduch.

Vešel jsem do své kanceláře, otevřel okno dokořán a sedl si za stůl. Stále dokola se mi v hlavě odehrávala ta situace.

Opíral jsem se o ní celým tělem a držel jí ruce. Naše rty od sebe byly jen pár centimetrů.
Už to nemůžu dál vydržet. Nahnul jsem se a políbil jí.
Zuby mi prokousla ret. Ucukl jsem, ale byl jsem šťastný, že jsem jí poprvé políbil. I když to trochu bolelo, pro mě to bylo dokonalé. Proto jsem s úsměvem na tváři chtěl odejít. Ale uslyšel jsem, jak na mě běží a tak uhnul, ale úsměvu jsem se nemohl zbavit...

Cukl jsem sebou, když se ozvalo zaklepání. ,,Dále?" Nechápal jsem, kdo to je.

,,Damiane?" Dovnitř vešel Raimond. ,,Co se tam prosimtě dělo?" Zeptal se nechápavě, vešel dovnitř a zavřel dveře.

,,No....políbil jsem jí. A ona mi nejdřív prokousla ret a potom se semnou chvíli prala." Usmál jsem se. ,,A kromě toho prokousnutého rtu....jaký ten polibek byl?" Zeptal se a můj úsměv se ještě rozšířil.
,,Podle mě dokonalý. Ale ona....si to nemyslí." Povzdechl jsem si.

,,Nechceš něco sníst?" Zeptá se po chvíli. ,,Ne, nemám hlad, díky." Chystal se odejít. ,,Ty, Damiene?" Otočil se na mě. Zvedl jsem pohled od stolu. ,,Sice jasně, poprala se s tebou, ale....i tak je to pokrok." Řekl a pak odešel.

Potřeboval jsem víc čerstvého vzduchu. Vyšel jsem z kanceláře a mířil k hlavním dveřím.

Vyšel jsem ven a proměnil se na vlka. Vběhl jsem do lesa.

Pohled Freyi

Vyšla jsem z koupelny. Šla jsem k šatníku. Tričko, co jsem měla na sobě, bylo průhledné....jak řekl Damien, jako mléčně sklo.

Sundala jsem si ho a prohrabávala se šatníkem. ,,Do háje!" Zaklela jsem, když se mi nedařilo najít tričko, které bych si chtěla vzít na spaní. Dole jsem měla kraťasy, to mi na spaní stačí.

Najednou mi někdo omotal ruce kolem pasu. Sykla jsem. ,,Damiene....máš ledový ruce." Po celém těle mi přeběhla husina. ,,Pusť mě." Sundala jsem jeho ruce z mého pasu, popadla tričko a rozeběhla se do koupelny. Kupodivu mě nechal.

Vyšla jsem až s tričkem. Damien už nikde nebyl, naštěstí.

Dostala jsem hlad. Vyšla jsem z pokoje a prošla chodbou až do kuchyně.

Znovu jsem si krájela ovoce. Po chvíli jsem se zarazila. Natočila jsem čepel nože tak, abych viděla svůj odraz.

,,Ani na to nemysli." Ozval se zamnou Damien....myslel si, že se chci znova pořezat.

,,Jen....přemýšlím." Zašeptala jsem. ,,O čem?" Šel ke mě blíž. ,,O životě." Sotva jsem to řekla, zastavil.
Natočila jsem čepel tak, abych viděla na něj. ,,A o tom, proč můj život musí být jedno velké vězení....jedno velké peklo." V odrazu v čepeli jsem viděla, jak zavřel oči a zhluboka vydechl. ,,A o tom, proč nemůžu mít aspoň trochu normální život. Proč můj život doprovází strach, panika....bezmoc. Proč je můj život celý jako vězení. Proč....se to nemohlo stát jinak. Proč mě Dion nezabil už dávno." Až teď otevřel oči a s bolestí v očích mě pozoroval.

,,Proč si všichni myslí, že mají nárok na to, mě někde držet." Na čepel dopadla kapka a mě až teď došlo, že mi tečou slzy. Položila jsem nůž na linku, otočila se, popotáhla, setřela si slzy, obešla Damiena a vyběhla z kuchyně. Jen jsem zaznamenala jediné slovo, které zašeptal. ,,Freyo..."

Vběhla jsem do pokoje a znovu si utřela oči.

Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Přikryla jsem se co to šlo a pomalu začala usínat.

Pohled Damiana

Pomalu jsem šel do pokoje, přemýšlejíc nad vším, co řekla. Dion na ní neměl právo, ani neměl právo jí u sebe držet....ale já to právo mám....vždyť to vlčí bohyně chtěla, aby mi Freya patřila.

Vešel jsem do pokoje a potichu zavřel dveře. Pomalu, abych jí nevzbudil, jsem si lehl vedle ní. Oddělal jsem jí vlasy z obličeje, setřel slzy, které jí předtím tekly a pohladil jí po tváři.

Pak jsem si jí pomalu přitáhl blíž k sobě. Položil jsem hlavu vedle ní a nasál její pach.

Teď mi bylo dobře a spí, takže jí to netrápí.
,,Víš, že když spíš, mluvilo by se s tebou daleko líp?" Lehce jsem se usmál a znovu nasál její pach....nedokážu bez ní žít.
________________

Moc moc moc děkuju za 1,07 K přečtení. Ani jsem nevěřila, že tam někdy takové číslo bude.
Takže strašně moc děkuju😍❤️