Ty a Já?! Nikdy!

22. Volnost voní jako les

,,Raimonde?" Zvedl pohled od stolu. ,,Já jen, že....jsi poslední z rodiny, kdo mi zbyl....jen jsem chtěl říct..." Kruci, proč je to tak moc těžký? ,,Mám tě rád, Rai." Řekl jsem zkratku jeho jména. Usmál se. ,,Taky tě mám rád, Dame." To by nebyl on, kdyby mi taky neřekl zkratkou.
Usmál jsem se a odešel.
___________________
Pohled Freyi

V knihovně jsem strávila....skoro celý den.

Rozhodla jsem se něco zkusit a vsadit na nejistotu.

Takže.....musím najít Damiena. Což nebude vůbec těžké.

Ale jako první, jsem narazila na Raimonda. Vzpomněla jsem si na to všechno, co mi Damien říkal o jejich rodičích a sestře.
Teď, když jsem se na něj tak podívala, viděla jsem to.....samotu, odhodlanost chránit bratr, ale taky mu něco chybělo....a přes to se dokázal usmívat a dokázal silně vést svou smečku. Podle mého, je určitě lepší a silnější Alfa, než byl jeho otec....nemyslím to špatně, ale jejich otec se až moc snadno vzdal. A proto Damien udělal to, co udělal.

,,Ehm.....chtěla bych mluvit s Damienem." Dostala jsem ze sebe. ,,Budeš si ho muset najít. Nevím, kde je, ale musím něco zařídit." Řekl a chtěl odejít, ale zastavil. ,,Freyo?" Podívala jsem se na něj. ,,Možná ti to tak nepřipadá, ale má tě rád." Pak odešel.

Damiena jsem skoro ani hledat nemusela. Šla jsem skoro hned do jeho pracovny.

Pomalu jsem tam vešla a snažila se zbavit neustávajícího strachu z jeho osobnosti....z něj.

,,Já jen....můžu....mohla bych..." Zvedla jsem pohled a podívala se na něj. Se zájmem mě pozoroval.
,,Mohla bych se projít?" Dostala jsem ze sebe. Chystal se odpovědět. ,,Potřebuju jen na čerstvý vzduch." Dodala jsem.

,,Naposledy, když jsem tě nechal samotnou, v knihovně, utekla jsi." Koukal mi do očí. ,,Potřebuju jen....do lesa. Dion mě nechával chodit ven, většinou jsem zakopávala jeho vlky, které zabil, ale....chybí mi to....ten les...a chvíli samota." Vstal a šel ke mě. Necouvla jsem....nebylo kam.

Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Zavřela jsem oči. ,,Prosím, Damiene..." Oči jsem otevřela a podívala se do jeho. ,,Fajn..." Zatnul svaly a zhluboka se nadechl. ,,...běž." Zprudka vydechl a otočil se ke mě zády.

Viděla jsem, jak bojuje sám se sebou a snaží se potlačit tu touhu, být semnou....viděla jsem, jak je to pro něj těžké.

,,Damiene..." Pootočil mým směrem hlavu. ,,děkuju." Kývl a šel ke svému stolu. ,,Už běž, prosím." Sotva to řekl, sáhla jsem po klice. ,,Ale rovnou tě upozorňuji, že jsou v lese hlídky. Nedělej blbosti." Řekl a já odešla.

Vyšla jsem z domu a vešla do lesa. Byla jsem v lidské podobě, to jsem potřebovala.
Ta volnost, ta vůně....ta svoboda.

Pomalu se stmívalo, ale já na to nebrala ohledy a užívala si tu vůni lesa. Mohla jsem tu být přes dvě hodiny...možná víc.

,,Freya?" Ozvalo se kousek ode mě. Otočila jsem na osobu hlavu. Docela vysoký muž s tmavýma vlasy a zářivě modrýma očima. Byl to Raimondův vlk, hlídkař. ,,Jo, proč?" Nechápala jsem, co chce.
,,Jsem Cesan, hlídkař. Alfa si přeje....spíš jeho bratr, aby ses vrátila." Měl milý hlas.
Nasála jsem do plic tu vůni svobody a udělala krok stranou. Jakmile jsem to udělala, na mé druhé straně se objevil druhý hlídkař....myslí si, že chci zase utéct.

,,Nebojte se, nemám v plánu začít utíkat." Oba si znatelně oddechli. ,,Jdeme?" Zeptal se Cesan. Kývla jsem a rozešla se směrem k domu. Oba mlčeli, jen mě následovali.

Došla jsem ke dveřím a zastavila. Otočila jsem se na Cesana. Oči se mu změnili na vlčí a potom se proměnil na vlka. Měl takovou....až skoro stříbrnou barvu. Kývl, abych šla do domu a pak oba vlci hlídkaři zmizeli v lese.

Šla jsem rovnou do pokoje. Damien naštěstí nikde. Došla jsem k šatníku a svlékla si tričko. Chtěla jsem jít rovnou spát a tak si vytáhla tričko na spaní.

Ale než jsem si ho oblékla, vyjekla jsem, když se mi kolem pasu omotaly ruce....Damienovi ruce.

,,Bál jsem se....že jsi mě opustila." Zašeptal a já si povzdechla. ,,Ne, neopustila." Řekla jsem smířeně.

,,Necháš mě si obléknout to tričko?" Zeptala jsem se. Otočil si mě čelem k sobě, ignorujíc mou otázku.

,,Dnes jsem....tě viděl jen ráno, když jsme si povídali a potom, když jsi se zeptala, jestli se můžeš jít projít. Skoro celý den bez své družky....víš, co to je?" Zadíval se mi do očí.

,,Smím....Freyo..." Zašeptal. Věděla jsem, co chce, avšak nelíbilo se mi to. Ale ani jsem neměla sílu mu odporovat.
Nechtíc jsem zavřela oči a jen čekala, až se jeho horké rty přitisknou na ty mé.
Po chvíli se tak stalo. Za pas si mě přitáhl blíž, až se mé tělo natisklo na to jeho.

Vykročil, stále se rty na těch mých a tak mě donutil couvnout.

Pustil mě a já se od něj docela rychle odtáhla, až jsem si sedla na postel, která byla hned zamnou.

Lehla jsem si, pohled upírajíc do stropu. Opřel se rukama vedle mé hlavy a já na něj upřela pohled. Chytil mi zápěstí a dal mi ho nad hlavu.

Jeho horké rty se setkali s mou klíční kostí. Nebylo mi to příjemné, ale nechtěla jsem mu ublížit, už takhle v sobě měl bolesti dost.

Zavřela jsem oči a snažila se nevnímal, jak moc je mi to nepříjemné. Ani nevím, kdy mi z ruky vypadlo tričko. Políbil mě na krku a já začala přemýšlet, co se mu teď honí hlavou.....co se mu honí hlavou vždy, když mě viděl...nebo když mě poprvé spatřil.

_____________

Rovnou vás upozorňuju, že mezi nimi se teď nic nestane😁