Ty a Já?! Nikdy!

11. Nůž

Kdyby nezjistil, že jsem jeho družka, protože ochutnal mou krev, zabil by mě....možná, že by to tak bylo lepší....teď bych tady nepanikařila ze strachu z něj....měl mě zabít a nic z tohohle by se nedělo. Proto jediná možnost, jak se od něj vysvobodit, je zemřít.
_______________
Pohled Freyi

Otočila jsem se a ruku položila na něco teplého.
Otevřela jsem oči a ruku z jeho hrudi sundala.

Chtěla jsem odejít, ale začal se probouzet a tak jsem dělala, že spím.
Nadzvedl se a já cítila, že mě pozoruje.

,,Tak krásná...." Přejel mi rukou po vlasech a po tváři. Tak moc jsem chtěla ucuknout, ale taky jsem nechtěla aby věděl, že jsem vzhůru.

Převlékl se a odešel. Oddechla jsem si. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. Večer jsem vůbec nemohla usnout.

Převlékla jsem se a rozhodla se jít na snídani, mám hlad jako vlk.

Vyšla jsem z pokoje a kupodivu potkala Reimonda. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se a přejel mě pohledem. ,,Dokud váš bratr bude tady....nebudu v pohodě." Řekla jsem a odešla.

Vešla jsem do kuchyně a u linky začala krájet ovoce.

,,Máš hlad?" Ne, Damien ne. Nevšímala jsem si ho....dokud mi neomotal ruce kolem pasu. Zhluboka jsem se nadechla a rychle se otočila. Namířila jsem na něj nůž. ,,Nech, mě být!" Zavrčela jsem. ,,Nesahej na mě." Měla jsem takovou chuť mu ten nůž zabodnout do nohy.

Pak se mi ale do hlavy vloudil nápad. Jestli mu ten nůž zabodnout do stehna a uteču, nechytí mě. V hlavě mi svitla naděje.
Už jsem se na to chystala, když se ozval Raimond. Teď bych neutekla. ,,Dost, Freyo."

,,Nechte mě být, oba!" Nevěděla jsem, co dělat. Pak mě to ale napadlo. Přejela jsem pohledem na mou ruku....jediná možnost, jak se od Damiena dostat je....zemřít.

Trhla jsem rukou a čepel si dala k ruce. Podívala jsem se na oba a řízla. ,,NE!" Zařval Damien, přiskočil ke mě a nůž mi vytrhl. Ze zápěstí se mi začala řinout krev. Damien se mi podíval do očí.

Ztráta tolika krve mě unavila. Podlomily se mi nohy a Damien mě chytil do náruče.

Přiběhl k nám Raimond a chytil mi pořezanou ruku. Zavázal mi to nějakou utěrkou a oba se semnou někam rozešli. Pak jsem ztrátou tolika krve omdlela.

Pohled Damiena

Nesli jsme jí ke smečkovému lékaři. Raimond otevřel dveře a já tam s ní vešel. Položil jsem jí na lůžko.

Doktor se chystal na něco zeptat, ale bratr už mluvil. ,,Řízla se nožem, schválně." Lékař kývl a vyhodil nás ven.

,,Je to moje vinna." Sedl jsem si na židli na chodbě. ,,Rád bych řekl, bratře, že to tvá vinna není, ale....ale udělala to proto, že se jí tenhle život nelíbí." Zadíval jsem se mu do očí.

,,Odteď si nebude ani sama dělat jídlo. Vždy jí ho nechám donést do pokoje. Když se bude procházet po domě, nebude sama." Raimond mě pozoroval. ,,A jak dlouho to takhle chceš dělat?" Zeptal se. ,,Dokud mi nezačne důvěřovat." Odpověděl jsem. ,,Jestli bude jako zajatec....nebude ti důvěřovat." Naštvaně jsem se na něj podíval.

,,A co mám podle tebe udělat?!" Zeptal jsem se naštvaně. ,,Vezmi jí ven....udělá jí radost, že se bude moct proběhnout ve vlčím těle." Pousmál se. ,,To nejde....utekla by." Řekl jsem a bratr zakroutil hlavou. ,,Copak je rychlejší, než ty? Jsi jeden z nejrychlejších vlků, co znám....po matce." Usmál se. ,,Máš pravdu." Sotva jsem to řekl, doktor otevřel do ordinace.

Vešli jsme dovnitř. ,,Další obvaz." Povzdechl jsem si.
Lékař kývl a pak jí odkryl tričko na žebrech. Sundal obvaz a už tam nic neměla, to samé i na noze. Ale obvazy od toho incidentu, jak chtěla utéct a já jí poškrábal a kousl, ještě sundat nejdou. Stejně tak nejde sundat obvaz, který mám já za loktem, kam mě kousla.

,,Proč se mi to ještě nezahojilo?" Zeptal jsem se lékaře. ,,Když si ublíží družka a druh, hojí se to déle." Odpověděl klidně.
Kývl jsem a vzal Freyu do náruče. ,,Měla by tu radši zůstat." Promluvil doktor. ,,Je moje a já říkám, že tady nezůstane!" Zavrčel jsem a odnášel jí.

Donesl jsem jí do pokoje a položil ji na postel. Bylo mi jí líto....ale nemůžu jí nechat jít....nepřežil bych to.

Sedl jsem si vedle ní a hladil jí po vlasech. Přejel jsem rukou po ranách od mých tesáků. Vzpomněl jsem si na to, jak se mého jazyků dotkla její krev, jak jsem ucítil její pach....a došlo mi, že mi patří. To jsem ještě nevěděl, jak těžké to s ní bude.