Půjč mi svůj život [DOKONČENO - Proces oprav]

Kapitola 11 - Rodina je základ státu

V sobotu se Mariana s Davidem sešli ještě před snídaní. Nebylo se čemu divit, když oba dva celý předchozí večer strávili spolu v Davidově bytě, kde hledali jakékoliv alternativy pro jejich proměnu. David si uplynulý týden užil ženského těla se vším všudy. Mariana se mu většinu času snažila vyjít vstříc a nehádat se s ním kvůli maličkostem. Naneštěstí to byl David, kdo byl přeborníkem ve vyvolávání konfliktů. Naposledy to byl jeho spoluhráč Milan, kdo mu za jeho vždy velmi podnětné připomínky dal jednu pěknou do zubů. 

Tohle ráno si David zahrával s ohněm. Již půl hodiny stál před zrcadlem a snažil se vybrat správné spodní prádlo. Namísto výběru si před zrcadlem spíš hrál, než aby vyvozoval nějakou produktivní činnost. Již pěknou chvilku zkoumal, jak ta podprsenka vůbec může vytvořit takový dekolt. Marianě to ale nedalo a vydala se za Davidem do koupelny. 

„Svobys, mohl by sis, prosím tě, přestat hrát a hnout zadkem? Za půl hodiny vyjíždíme, jestli to tvá hlavinka zapomněla. Mamina jasně žádala, abychom přijeli hned ráno, abychom jí pomohli připravit všechno potřebné," zamumlala Mariana směrem k Davidovi a znovu si ukousla rohlíku. David jen protočil oči.

„Rozkaz šéfová! Hned jsem u tebe! Jen tak mimochodem, co máme k snídani?" ozval se David s pohledem stále upřeným na zrcadlo. Když po delším hádání se dorazili na místo konání, dostalo se jim vlídného přivítání.

„No nazdar, kde jste tak dlouho? Copak si myslíte, že to tu zvládneme sami?" spustila Marianina matka okamžitě. Takhle milá byla většinu času.

„Taky vás rádi vidíme. Každopádně Davida už znáš. Takže s čím můžeme pomoct?"

„Jelikož to žádná z nás nedokáže, David by mohl pomoct taťkovi. Tahá tam nějaký těžký věci. A ty bys mohla udělat výzdobu. Všechno to máš připravené, jen to udělat," odvětila s úsměvem a pokynula k nedalekému party stanu. David se opravdu snažil, aby výzdoba vypadala tak, jako kdyby se na tom podílela Mariana, ale vůbec mu to nevycházelo. Vypadalo to hůř a hůř. Poslední varianta se přibližovala cirkusu.

„Vypadá to, že tu dneska není někdo ve své kůži," ozvalo se Davidovi za zády. Ten hlas mu byl povědomý, jen si ho nemohl nikam přiřadit. Až po chvilce mu došlo, kde ten hlas slyšel.

„Podívejme, koho nám to sem čerti přinesli. Co tu vůbec děláš, Roberte?" zeptal se David, který se mu snažil nevěnovat pozornost.

„Mám ti tu pomoct s výzdobou. Tvoje maminka mě za tebou poslala."

Při zmínění Marianiny matky se David zakabonil. Vůbec nechápal, proč svou jedinou dceru nahání do vztahu s takovým člověkem.

„Nemyslím tady v tom stanu. Co děláš vůbec u nás na zahradě?" zkonkretizoval David svou otázku. Robert se začal nebezpečně přibližovat. David si musel v hlavě opakovaně připomínat, že mu vážně nemůže dát pěstí. Nebyl ve svém těle a Mariana by mu to pravděpodobně neodpustila, kdyby to teď udělal. Proto se alespoň pokusil držet si co největší odstup.

„Promiň, krásko, ale na rozdíl od té tvé hokejky jsem byl pozván tvou matkou. Ukaž, pomůžu ti," přisadil si Robert a opět se přiblížil. Takhle to proběhlo několikrát. V Davidově hlavě to už opravdu vřelo. Tolik mu chtěl jednu ubalit, ale nemohl to Marianě udělat. Robert se ale nevzdával a položil si ruce na Marianiny boky. To už se David neudržel.

„Davida z toho vynech a dej ty svý pracky pryč, jasný? Ještě jednou a vážně se neznám," procedil David mezi zuby, když ze sebe strhával Robertovy ruce. Jenže jeho ruce nechtěly povolit.

„Ale, ale. Kočička nám za těch pár let začala škrábat! Zapomínáš, že vždycky dostanu to co chci, kotě. Dřív nebo později se stejně vrátíš, to ti garantuju. A ta tvoje hokejka s tím nic nezmůže," zašeptal Marianě/Davidovi do ucha Robert, když zesílil své sevření.

„O tom si nech zdát! To se nikdy nestane. A dej ty pracky pryč! Nebudu to víckrát opakovat!" zdůraznil David naštvaně. Robert si sice chtěl hrát dál, ale příchod Marianiny matky ho přesvědčil o tom, že by měl raději vyklidit pole.

„Můžeš mi říct, co to mělo znamenat? Proč ho pořád odháníš?" spustila Lucie okamžitě, jen co uviděla Robertova záda.

„Promiň, ale tohle s tebou vážně nebudu řešit. A se svým životem si budu dělat co chci," osočil se na ni David a odešel pryč. Lucie se jen nevěřícně dívala na to, jak se ztrácí z jejího dohledu. Při odchodu Davidovi došlo, že to pravděpodobně přehnal. Přehrával si v hlavě, jak by se asi zachovala Mariana, ale tuhle variantu ve svých možnostech nenašel. Tak tohle si od ní určitě schytá.

„Zlato, můžeme si promluvit?" zašvitořil David směrem k Marianě, která se momentálně snažila vykroutit z přítomnosti vlastního otce. Tohle bylo znamení pro Marianina otce, aby se klidil z cesty. Vždycky byl ohledně své dcery ochranitelský, ale Davida znal od dětství, proto se nebál, že by byla ve špatných rukách. A na rozdíl od své manželky nikdy neměl rád Roberta. Ten kluk se mu odjakživa hnusil.

„Díky za záchranu, táta už začínal mít zajímavé otázky. Všechno v pořádku? Všimla jsem si, že se Robert opět vnucuje,"

Mariana se napila vína ze skleničky, kterou ukořistila na nedalekém stole.

„Neboj, všechno je v normálu. Jen jsem ho poslal někam. A tvoji matku taky. Víš, že bych tohle pít neměl. Nervi mi to do těla,"

David se sice snažil zakrýt předchozí sdělení, ale Mariana pochytila hlavně tu první část. David očekával blížící se smršť hromů a blesků na svou hlavu, ale nic se nedělo.

„Děkuju," odvětila Mariana nečekaně. David se na ni zadíval.

„Cože jsi to říkala? Asi jsem se přeslechl," pousmál se na ni David.

„Děkuju. A nenuť mě to opakovat znovu. Měla jsem to udělat už dávno. Tady alespoň vidíš, proč se své matce spíš vyhýbám,"

„V tom případě není zač. Spíš jsem čekal, že na mě sešleš hromy a blesky,"

„Tentokrát jsi vyvázl. Pamatuješ si ještě na Charlie?"

„Jak bych mohl zapomenout na tvého přerostlého zakrslého králíka? Proč se ptáš?"

„Stačí ji zmínit a vypadneme odtud, dobře? Nemám nervy na další rodinné hádky. A jsem si naprosto jistá, že něco přijde. Má se objevit i Sandra s rodinou,"

„Beru tě za slovo. Ale teď to ještě neplatí, což? Využil bych toho okamžitě. A mimochodem, Sandra je to poslední, čeho bychom se měli obávat. Zapomněla jsi s kým teď Libor chodí,"

„Klára," procedila Mariana přes zuby. Kláru možná neměla moc v lásce, ale byla to ona, kdo dokázal Lucii znamenitě uzemnit. A jejich setkání se nikdy neobešlo bez skandálu na jedné či druhé straně.

Ke zbožnému přání všech v dosahu deseti kilometrů se příprava "supertajné" rozlučky vydařila v rekordním čase. Jenže překvapená byla maximálně tak Lucie, kterou její děti dokázaly bezkonkurenčně vyvést z rovnováhy. Libor se totiž ve smluvený čas nedostavil. Dorazil až o dvě hodiny později se svou staronovou přítelkyní a v dost podnapilém stavu. S rozlučkou od maminky totiž počítal. Klára na tom s hladinou alkoholu v krvi nebyla o nic líp. S Lucií se nikdy neměly rády, proto bylo jen otázkou času, kdy se ty dvě do sebe pustí. Již pouhá přítomnost obou žen na jednom místě evokovala souboj toreadora s býkem. V tomto případě byl toreador celý v červeném a býk rozzuřený již na první dobrou. Tohle vůbec nebyl dobrý začátek rozlučky Luciina jediného syna.