Light in the Dark ✔️

☕

Rye
Andy

Už je to pět dní ..... pět dní co je Andy v kómatu. Uvězněný mezi životem a smrtí. Chodím sem za ním každý den a poslední dva dny tu i spím. Nechci ho teď opouštět, ne teď, když mě potřebuje. Určitě tu je vím, že není mrtví. Není, nemůže být, je jenom někde ve tmě ztracený a já se na něj snažím mluvit, abych ho dovedl ke světlu a on se mohl probudit a vrátit se mi. Ihned po té co ho převezli do nemocnice jsem všechno nahlásil na policii a ta okamžitě zahájila vyšetřování. Ještě nic nevím, ale snad mi dají brzo vědět.
Včera jsem dokonce mluvil i s jeho mámou. Říká, že ho má ráda, ale když jsem si odešel pro jídlo do kantýny tak jsem slyšel jak se baví s jeho ošetřujícím lékařem, že jestli se do týden neprobudí tak ho nechá odpojit aby mu ušetřila trápení. To jí, ale nemůžu dovolit. Momentálně sedím u jeho postele a držím ho za ruku, očima stále hypnotizuji jeho obličej a doufám, že se brzo probere, že se já vzbudím a zjistím, že to byl jenom zlý sen. Bohužel se nic neděje a je to krutá realita. Cítím se hrozně vyčerpaný, ale nemůžu usnout co když se zrovna probudí. Už tu byli i kluci a Robbie mi při odchodu řekl, že je na mě strašný pohled, že vypadám jako zombie. Vím, že nevypadám úplně nejlíp, ale nemůžu se od něj hnout, už ani pro jídlo si nechodím. Včera a předevčírem mi ho donesla jedna sestřička co chodí kontrolovat Andyho. Jsem jí za to vděčný, ale nechci, abych byl ostatním přítěží.

*O pár dní později *

Úterý .....„ No tak Andílku můj, probuď se už máš jen čtyři dny. Já vím, že tam někde jsi, vím to. Teď mě nesmíš zklamat teď musíš použít všechnu sílu co máš a ukázat všem, že jsi silný, že nejsi nula, teď musíš zabojovat. " všechno mu šeptám a čím dál tím víc se mě zmocňuje pocit paniky a bezmoc ..... Kdybych víc cvičil, kdyby jsme šli jinou cestou z té kavárny nebo nejlépe kdyby jsme tam vůbec nechodili tak .........tak by jsem teď oba mohli někde ležet a mazlit se spolu. Je to moje vinna ..... Říkal jsem mu, že ho ochránit a nezvládl jsem to. Zklamal jsem ho porušil jsem to co jsem mu řekl. Nezvládl jsem to a kvůli mě dopadl tak jak dopadl. Ničí mě ta představa, že kdyby jsem tam nešli nebo šli jinou cestou a já byl silnější, nemuselo to dopadnout takhle. Já jsem, ale takový idiot. Ten největší na světě. Chtěl jsem ho chránit, chránit před vším, ale selhal jsem. To všechno, všechna ta bolest, to utrpení co zažil, je jen kvůli tomu, že jsem blbí a moc slabí, protože jsem ho nezvládl ochránit ..... Chci ho zpátky. Chybí mi jeho nádherný smích, jeho úžasný úsměv, jeho překrásné oči, ty oceánové, skoro jako moře po bouři, chybí mi jeho hřejivé objetí, jeho hlas, jeho přítomnost, jeho hravost, jeho úžasná dětská, ale i ta dospělá povaha, jeho váhavost. Jeho okouzlující smysl pro humor, obětavost, roztomilost a jeho boží rty ty dva sladké, nadýchané polštářky. Chybí mi jeho tělo. Prostě mi chybí úplně celý. Nemůžu ho ztratit, nemůžu bez něj žít. Oči se mi zalévají slzami a já skoro nic nevidím. Slyším, jen pípání těch hrozných nemocničních přístroji, ale neslyším to co bych chtěl slyšet, Andyho hlas. Chci ho zase slyšet zpívat, říkat mé jméno, smát se a vůbec všechno. Všichni mě posílají domu si odpočinout, ale já nechci a i kdybych chtěl tak bych stejně neusnul, protože mám až moc velký strach o Andyho. Já ho potřebuji. Já tě potřebuju Andy. Andy, prosím vrať se mi já to tady bez tebe nepřežiju. Potřebuji tě .... Andy .....

Zlatíčka, ještě vám připomínám, že mi můžete ještě psát otázky. Ve středu bude ASK.
-Alis