Unesená

Svoboda

Po dvouch měsících:
Žiji nebo spíš přežívám. Jak Gary říkal. Celé noci se modlím, aby mě nechal být a já mohla odejít. Přijde mi, že mi z toho hrabe. Z něho mi hrabe.
Někdy se mi zdají sny jak se oběsím a on pak ojíždí moje tělo dokud se nerozpadne nebo nerozloží.
Sedím jako hromádka hoven na své posteli nebo-li matraci. Někdo zaklepe a vstoupí dovnitř.
"Čubko, Gary chce aby jsi přišla do pokoje hříchu." řekne nabouchaný chlap celý v černém. Vydechnu a snažím se zvednout.
"Ještě dneska prosím." dodá.
"Kdyby tvůj šéf nebyl zkurvenej násilník tak by to šlo." prsknu. On je mě přijde a za vlasy mě vytáhne nahoru. Jedna neposlušná slza mi vytryskne z oka. Rychle jí utřu, aby si ji nevšiml.
"No vidíš jak to jde." řekne a strčí mě ke dveřím. Vyjdu z pokoj a jdu za Garym. Otevřu dveře od pokoje. Gary ležel na posteli jen v boxerkách. Už nemůžu.
"Tak pojď kotě. Už tu na tebe čekám." řekne slizce.
"To budeš čekat dlouho." řeknu. On vytáhne zbraň a namíří ji na mě.
"Jestli budeš takhle drzá tak tě zabiju." prskne. Jako by mi to vadilo. Kývnu. Zbraň položil na stůl vedle postele. Teď mám možnost ho zabít!
Pomalu jsem se rozešla k němu. Koukala jsem mu do očí. Sedla jsem si na něj a začala ho líbat. On se usmál. Asi budu zvracet. Povalila jsem ho na postel a sundala si tričko a odhodila ho pryč. Jeho rty se přisály na má prsa. Chytla jsem ho za hlavu a víc si ho na prsa přimáčkla. Natáhla jsem se pro zbraň. Vzala jsem polštář, jeho jsem vzala za vlasy a hodila ho na postel. Přiložila jsem polštář na jeho hlavu.
"Sladký sny, zmrde." řekla jsem a přiložila zbraň na jeho hlavu. Zmáčkla jsem spoušť. Jeho hlava se rozletěla a já měla kousky jeho mozku na obličeji. Jen se usmála a došla si pro tričko. Oblékla jsem si ho a pomalu šla ke dveřím. Zkontrolovala jsem kolik kulek mi ještě zbývá. Bylo jich dost, tak jsem to neřešila a šla ven z pokoje. Před pokojem stáli dva chlapy. Otočili se na mě a celou si mě prohlédli. Jen jsem se usmála a jednoho chlapa střelila do hlavy. Schovala jsem se za zeď. Ten poslední šel za mnou, též jsem ho střelila do hlavy. Vzala jsem jim náboje a šla dál. Dnes jich tu moc není. Kvůli tomu, že jsme měli dnes "hrátky" a tak nepotřebuje aby mě někdo hlídal.
Po cestě k autu jsem zabila ještě čtyři.
Přišla jsem do garáže a hledala klíčky. Byly v misce. Vybrala jsem si černého rangerovera a nasedla do něj. Nastartovala jsem a vyjela z garáže. Cestu jsem si i přes ty dva měsíce pamatovala takže žádný problém. Celou dobu v autě jsem se smála. Jsem volná. Kurva já jsem volná. Kam pojedu? Kam? Nikoho nemám. Nikdo mě nechce.
Už vím. Jednou provždy mu to mohu vrátit.
-
Přijela jsem k jeho bytu. Zastavila jsem a postřelila jeho ochranku. Vyšla jsem schody nahoru. Zaklepala jsem a doufala, že dveře otevře Andrew. Dveře se otevřeli a v nich doopravdy stál Andrew.
"Ahoj zlato. Dlouho jsme se neviděli." řeknu a usměji se.