Unesená

Erica

Pustil mě a odešel pryč z pokoje. Jak já ty jeho nadržené chvíle nesnáším. V legínách se měla zastrčený rodný list. Ta holka se jmenuje Erica Sverlly. Bylo by super kdyby se Andrew sešel se svojí rodinkou. Chtěla bych být u toho kdyby před ním stála holka, která by za ruku držela malého kluka, který by byl celý on.
Někdo zaťukal.

"Dále.“ řeknu. Do pokoje přijde Jake.

"Ahoj. Neměli jsme moc času si spolu promluvit za ty dny co tady jsi. Tak jsem přišel na pokec. Pokud ti o nevadí.“ řekl.

"Jakeu. Vůbec ne. Mám ráda rozhovory s tebou. Vlastně mám prosbu.“ řekla jsem.

"Povídej.“

"Máš číslo na Ericu?“ Jake vykulí oči a porozhlédne se po pokoji.

"Proč?“

"Kdy naposledy viděl Andrew svého syna Charlese?“ zeptám se.

"Co.. Cože? Kdo je Charles?“ řekne nechápavě.

"Ty.. Ty to nevíš?“ řeknu. To není možné. To ani klukům neřekl o tom, že má dítě?

"Já nevím o žádném Charlesovi.“ řekl.

"Aha. Tak nic. Nebudeme to řešit. Ani se ho na to neptej bude to nějaký kec. O čem si chceš povídat?“ snažím se to zakecat.

Jake dal nějaké téma. Moc jsem ho nevnímala. Stále jsem musela přemýšlet nad Charlesem. Jak mám z někoho dostat číslo na Ericu.
Když Jake odešel přišel zase Andrew.

"Zlato jedu s klukama na prý důležitou schůzku. Nečekej s námi na večeři.“ řekl a mrknul.

"Neříkej mi zlato"

"Já ti budu říkat jak chci." řekne a odejde.

Když slyším bouchnutí dveří vyjdu z pokoje. Pořádně to tady vše prohlédnu jestli tady někdo nezůstal. Po prolezení celého domu jsem se vydala k Andrewovo pracovně. Napsala jsem tam datum mého únosu a po potvrzení vstoupila dovnitř. Hledala jsem v šuplíkách, skříňkách, na stole a nic. Pak jsem pravděpodobně jeho diář. Když jsem ho otevřela zjistila jsem, že je to telefonní seznam. V duchu jsem vykřikla a hledala Ericu.

Po několika hledání jsem zjistila, že tam žádnou Ericu nemá. Což mě naštvalo. Jen tak jsem projížděla seznam čísel až jsem viděla jméno Charles Sverlly. Napsala jsem si číslo na malý papírek a diář uklidnila. Vše jsem vrátila na své vlastní místo a odešla jsem z pracovny. Zamkla jsem a šla do obýváku. V obýváku byla totiž pevná linka. Vytočila jsem Ericy číslo. Chvíli to nikdo nebral, ale pak se tam ozval hlas holky.

„Prosím?" řekne unaveně. Nevěděla jsem jestli jí mám říct Ahoj nebo Dobrý den.

„Ahoj. U telefonu zvědavá a unesená holka od Andrewa Biersacka. Vadilo by ti kdybych si s tebou chvíli povídala?" řeknu. Nic jiného než toto mě nenapadlo.

"Cože? Zbláznila si se?! Tobě úplně hrabe. Jak tě poslouchám ty jsi stejný psychopat jako on." řekne vyděšeně.

"Spíš se ze mě ten psychopat za ten rok a půl stal. Za ty dva měsíce ve vězení jsem se toho hodně naučila." řeknu. Co to sakra melu?!

"Jsi šílená. O čem by sis chtěla se mnou povídat? O tom jaký to je když ti někdo vyvraždí rodinu, znásilní tě, zavře tě do studny a pak ti ještě udělá dítě a vyhodí tě z domu bez jakýkoliv částky na zajištění dítěte?" vychrlí to všechno co jí ten bastard provedl.

"Vím jaký to je když tě někdo znásilní, zavře tě do studny. Až mi vyvraždí rodinu a otěhotněním a vyhodí mě dám vědět."

"Jak tak poslouchám musíš z toho všeho být úplně v prdeli. Já u něj byla tři roky. Nejhorší tři roky mého života. Nejraději bych zavolala polici, aby tě z toho domu hrůzy dostali, ale pravděpodobně mi voláš bez dovolení. Nechci, aby ti něco udělal, protože moc dobře vím jak to bolí. Charlesi mohl by jsi prosím ztlumit tu televizi. Já volám." řekne.

"Jak se má vůbec Charles bez otce? Musí to být pro něj těžký." začnu.

"Ahh. To jsi mohla říct rovnou, že ti jde o Charlese. Andrew o něm ví. Posílá mu hračky a přeje mu k narozeninám, ale nikdy tu jeho kopii neviděl."

"Tak to by se mohlo napravit ne? Potřebuji ho vidět na dně. Fakt to potřebuji." řeknu.

"Přijdu dnes okolo sedmé. Ale budu za to něco chtít."

"Poslouchám."

"Chci, aby jsi mu ze života udělala takový peklo jaký si ani on sám pro tebe ani pro nikoho jiného nedokáže představit." řekne.

"Na to se můžeš spolehnout." řeknu a u toho se směju jako šílená.