Vrať Se Ke Mně!

42.

Jimin

Přišel jsem domů z nákupu a už jsem chtěl zavolat na Kookieho, ať mi přijde pomoct, když jsem zaslechl dva hlasy. Položil jsem tedy tedy nákup na kuchyňskou linku a vydal se do obýváku. Když jsem vešel do místnosti oba se na mne otočili. „Ahoj." vykřikl jsem a objal našeho návštěvníka, který mi objetí oplatil. S Kookieho bratrem jsme si byli vždy blízcí. Scházeli jsme se i po mého rozchodu z Kookiem, což jsem mu zatajil. „Jak se máš, co přítelkyně?" zeptal jsem se nadšeně. „Jsme zasnoubení a chystáme svatbu, ostatně proto jsem tu. Chtěl jsem se Kookieho zeptat jestli nebude můj svědek." „To je super." opět jsem ho objal. „No a Jungkook říkal, že jeho přítel zachvíli přijde, tak umírám touhou ho poznat." jen co to dořekl, cítil jsem jak se Kookieho ruce obmotaly kolem mého pasu a dal mi jemný polibek na krk. Když jsem viděl Junghyunův překvapený výraz, musel jsem se usmát. „J...jak jste se vy dva dali dohromady?" usmál se. „To je dlouhý příběh." řekl Kookie. „S Taem to nevyšlo?" zeptal se, načež Jungkookův stisk zesílil. „No... Já se s ním rozešel." odpověděl jsem. „Proč? Tolik vám to spolu slušelo." otázal se a můj žárlivý Kookie si mě k sobě ještě více natiskl. „Kvůli Kookieho..." Junghyun se usmál. „Kookie, vím, že mě miluješ, ale takhle mě umačkáš." řekl jsem a Jungkookův stisk povolil. „Vidím, že je Kook stále tak žárlivý a majetnický" „Možná ještě více." zasmál jsem se. „Ale sluší vám to... Kooku toho kluka se drž a starej se o něj. Já už budu muset jít. Budu rád, když vás dva na té svatbě uvidím." řekl a když jsme se rozloučili odešel.