Vrať Se Ke Mně!

21.

Jimin

Napsal... Byl jsem tak šťastný, ale naštvaný taky. Vlastně jsem z toho celý zmatený.

Jiminie: Ano, Kookie?

Kookie: Bude ti stačit omluva, nebo chceš pozvat na oběd?

Jiminie: Dneska se mám sejít s Hobim, takže stačí omluva.

Kookie: S Hoseokem?

Jiminie: Ano

Kookie: Nechci, abys s ním šel.

Jiminie: Proč?!

Kookie: No... Prostě žárlím...

Jiminie: Nemáš na co... On má Taeho.

Kookie: No... Dobře, ale jestli na tebe jen sáhne, je to mrtvý muž.

Jiminie: Neboj, miluju tě, ahoj.

Kookie: Já tebe taky. Pa

Takže náš Kookie včera prostě žárlil. Docela mě překvapilo, že si to přiznal. Další, co mě překvapilo bylo to, že napsal po jedno dni. Neříkal náhodou, že by to mohlo dlouho trvat? Povzdechl jsem si a šel si nachystat něco k obědu.
...
Hoseok

Po obědě jsme se začal chystat. Vím, že nejdu na rande nebo tak, ale prostě chci vypadat dobře. Osprchoval jsem se, oblékl se, učesal se a jelikož byly už tři hodiny a já to nemám zrovna blízko, vyrazil jsem. Cesta mi utekla rychle, a když jsem dorazil, Jimin už tam s úsměvem na tváři čekal. „Ahoj." řekli jsme oba zároveň, což nás donutilo se zasmát. „Tak kam půjdem?" zeptal se nervózní Jimin. „Co do nějakého obchoďáku?" zeptal jsem se a Jiminovi se v očích objevili jiskřičky. „To by bylo super." řekl a tak jsme vyrazili k nejbližšímu obchodnímu centru. Celou dobu jsme jen mluvili. O něm, pak o mně, o všem ohledně Taeho, Jungkooka a pár dalších známostech a to samé u mě. Ani na chvíli jsme neztichli. Taky jsme prošli několik obchodů s oblečením. Vždy jsme jeden druhému vybrali oblečení, co se k druhému nehodí nebo by si to na sebe nikdy nevzal. U toho jsme se nemohli přestat smát. Pokaždé jsme u toho dělali různé pózy a nemalé množství lidí se na nás nechápavě koukalo. Byl to prostě úžasný den, a když jsem už musel jít, Jimin mě jako gentleman doprovodil až k domu. „Skvěle jsem si to užil a doufám, že ten zítřek platí. Vždy jsem chtěl, aby někdo chodil tančit se mnou." řekl jsem. „Jasně, zítra, ve tři, v tanečním studiu." řekl Jimin natěšeně. „Mám to zamluvené každý týden, takže jestli se ti to zalíbí, můžem tam chodit spolu." Jimin se zářivě usmál. „To by bylo fajn, ale musím jít." „Tak ahoj." řekl jsem a Jimin zmizel ve vchodě do domu.