Vrať Se Ke Mně!

20.

Jimin

Byl jsem vzteky bez sebe. Co si o sobě vůbec myslí? Však on ještě bude prosit o odpuštění. Jak si může myslet, že bych ho mohl jakkoliv podvést? Byl jsem tak naštvaný, ale zároveň smutný. Ale přeci mu nemůžu napsat. Nejsem tak slabý. Musí přijít sám. Jen co jsem přišel domů, šel jsem se osprchovat. Smýt ze sebe všechno negativní myšlení. Po asi třičtvrtě hodinovém sprchování jsem se usušil a šel si sednout do obýváku na gauč. V tu chvíli mi zavibroval mobil a já ho hned zapnul v naději, že je to Jungkook, ale ne.

Tae: Ahoj, tady Hobi, nakonec mě napadlo ti dát číslo, ale pak tě Jungkook odtáhl, takže ti ho napíšu: xxxxxxxxx

Jimin: Dobře, hned ti napíšu.

Hned jsem si tedy uložil jeho číslo a napsal mu.

Jimin: Tak jo, chtěl by ses sejít a seznámit se?

Hoseok: Jasně, co třeba zítra?

Jimin: Dobře, třeba ve čtyři?

Hoseok: To se mi hodí. Tak v parku? Kde jsme se dneska potkali?

Jimin: Budu tam.

Hoseok: Dobře, těším se, pa.

Jimin: Taky, pa pa

Musel jsem se usmát. To je to, co potřebuju. Setkat se s novými lidmi. Možná pak napíše i Jungkook. Nakonec jsem si šel brzy lehnout, ať jsem fit.
...
Jungkook

Pořád jsem sledoval mobil, jestli nenapsal Jimin. Vlastně nevím, proč vůbec čekám, že napíše. To já bych mu měl psát, že jsem idiot a prosit za odpuštění. Já idiot to prostě musel pokazit zrovna, když jsme se usmířili. Celou noc jsem kvůli tomu nemohl spát, a když jsem konečně usnul, zdálo se mi o něm. Ale nemůžu mu napsat. Vypadal bych jako slaboch. Ráno zase kruhy pod očima a zarudlé oči. Stejně jako před dvěma dny. Vždy to poseru, ale sám bez něj nedokážu žít. On už to dokázal, proč by se mu to nepovedlo znovu... Tak možná budu slaboch...

Kookie: Jiminie...