Vrať Se Ke Mně!

24.

Jimin

Bylo kolem půl šesté a já a Hobi jsme si řekli, že jsme udělali dost práce, a že bychom to mohli nechat zase na příště. Oba jsme se osprchovali a poté se společně vydali ven. Už jsme se chystali každý vydat svou cestou, ale já Hobiho zastavil. ,,Hobi, nechtěl bys na chvíli ke mně?" zeptal jsem se a Hobi s úsměvem kývl. ,,Tak půjdeme." řekl jsem a jeho úsměv se rozšířil.  Během cesty ani jeden z nás nepromluvil, ale na Hobim šlo poznat, že by toho rád řekl spoustu. To i já, ale nemohl jsem najít ta správná slova, proto jsem se rozhodl mlčet. Došli jsme před jeden z mnoha vysokých paneláků a vešli dovnitř. Potom konečně promluvil. ,,Žárlil Jungkook?" upřímně mě to dost zarazilo. ,,C...co?" zeptal jsem se nechápavě, přestože jsem dost dobře věděl o čem mluví. „Když jsi si s ním šel promluvit." povzdechl jsem si. „Víš... On myslí, že má na co žárlit." řekl jsem a odemkl dveře od svého bytu. „Proč mu nedokážeš, že jediný na koho myslíš je on." řekl. „Má spolubydlícího a já si k němu nemůžu jen tak nakráčet." řekl jsem a on se usmál. „Řekni mu, ať se nastěhuje." řekl Hobi a do široka se usmál. „Myslíš?" zeptal jsem se váhavě. „Určitě." řekl a přejel mi rukou přes tvář, krk a zastavil se na klíční kosti. Byl to zvláštní pocit. Když si uvědomil, co právě udělal rychle ruku odtáhl. Oba jsme byli dost zaražení. „Nepůjdeme do obýváku?" řekl a já rychle pokýval hlavou. „Dal by sis něco k pití?" zeptal jsem se, když jsem zapl televizi. „Co takhle nějaký alkohol?" zeptal se a šibalsky se usmál. Já jsem se záludným úsměv vytáhl dvě flašky whisky a oběma nalil do sklenic. „Co takhle si zahrát karty?" zeptal jsem se a Hobi jen kývl.