Before my suicide [cz]

(43) Let's make a deal part

,,Jo, no... Ale měl jsem za to, že se jedná o nějakej vtip, nebo tak. No a ty jsi fakt tady.." znělo to neuvěřitelně. Ani já jsem tomu zpočátku nechtěl věřit, když ta slova vyplynula z jeho úst. A tak jsem jenom zase pokrčil rameny. ,,Takže kde je to bistro, kde prý dělají ty nejlepší sendviče?" zeptal se po chvilce, kdy se mezi námi rozhostilo ticho.

,,Pravdou je," naznal jsem s hlubokým nádechem a strčil si ruce do kapes džín, ,,že tam vážně dělají ty nejlepší sendviče a není to jen nějaký reklamní trik."

,,Tak pojďme," vybídl mě s úsměvem a ačkoliv si evidentně nebyl jistý směrem konkrétního bistra, vydal se, pozoruhodně, tím správným.

A i když nebyl podnik o tolik vzdálen, cesta k němu subjektivně trvala věčnost. Bylo totiž evidentní, že ani Nero nemá nějaké bohaté zkušenosti se schůzkami s kluky, pokud vůbec měl nějaké zkušenosti, protože po celou dobu se snažil zahájit nějakou konverzaci, která se nedala považovat za tak úplně plodnou. Zkrátka takové bezbřehé tlachání nad nedůležitými tématy jako třeba proč vidlička patří do levé ruky. Ačkoliv to jsem považoval za poměrně zajímavé, protože doposud jsem si tím nebyl tak úplně jistý.

Odpověď jsem se ale nedozvěděl. Ne proto, že by ji Nero nevěděl, i když to bylo také možné, ale proto, že jsem se ho na to nezeptal. Vlastně jsem se ho nezeptal na nic. Celou tu škálu trapných začátečnických otázek jsem nechal na něm a v myšlenkách jsem se vracel k dívkám, se kterými jsem podobné konverzace vedl já a cítil jsem se trochu zostuzen.

Když jsem řekl něco mimořádně zajímavého, bylo to už ve chvíli, kdy jsme seděli naproti sobě v bistru a já si u brýlaté servírky s tyrkysovými vlasy a špatnými odrosty objednával sendvič, který jsem si tu dával pokaždé. To ale ona nevěděla, protože stejně jako ona mě, jsem ji tu viděl poprvé. Na první dojem, který dělá nejvíce, však nepůsobila úplně mile, a tudíž jsem někde v nitru duše doufal, že už ji zde víckrát nepotkám, nebo že sem přinejmenším nebudu muset jít víckrát s Nerem.

Kupodivu ale pořád ještě neutekl. Byl tak docela vytrvalý, přestože naše schůzka nezačala podle představ.. Vlastně podle představ nikoho. A ta jeho zdrženlivost mě poměrně udivovala, až možná přiváděla k nedůvěřivosti.

,,Pořád se mi nechce věřit, že sedím v jednom bistru, v jednom boxu s Micem Shernayem," řekl s nepředstíraným nadšením, jenom řekněte, kolika z vám by něco takového přišlo pofidérní. Rozhodně bych nezvedal ruku sám. Právě taková slova mě přiměla se vrátit k cíli této výpravy, a to, co vězí za Nerovým divným chováním.

,,Proč? Jsem stejnej jako každej jinej.." odpověděl jsem nejistě, což se zrcadlilo i ve výrazu mé tváře, přimhouřil jsem k chlapci oči, v němž to vyvolalo evidentní napětí, jak sebou trhl, cukl rameny a výrazně se na místě napřímil.

,,To teda nejsi," navázal užasle, ,,ještě před nedávnem ses bavil s lidma od Áčkovýho stolu, ještě před nedávnem jsi chodil s Katie Patellovou, což o tobě dost vypovídalo.." Zatím se zdálo, že mě Nero viděl tak, jako každý. Micah Shernay – člen Áčkového stolu a přítel ředitelovy dcery. Nic podezřelého, nic, co by potvrzovalo moji domněnku.

,,Jak to myslíš, že to o mně dost vypovídalo?" navázal jsem na sérii otázek, neboť tento úryvek mě z celého jeho monologu zaujal nejvíce. Nero výmluvně pokrčil rameny, jako kdyby mi svými odpověďmi dělal nějakou službu a přestal si hrát se s lahvičkou chilli omáčky, která stála uprostřed stolu.

,,Však víš, Katie je... Jiná. Nikdy jsem s ní nemluvil, to je pravda, ale už od pohledu mi přijde, že je to prostě holka, která by se nebavila jen tak s kdekým," což byla pravda, ,,proto mě tak udivuje, že ses najednou začal bavit s Riem a jeho kámošema. Co mě ale dostalo nejvíc, bylo to, že sis s ním dokázal začít. Netipoval bych tě na to. Nikdo." Nero dlouze vydechl, v čemž se znovu zrcadlilo potěšení a ve mně to naopak odráželo nejistotu. Tentokrát to ale nebylo z důvodu toho podezření o posedlosti, ale kvůli slovům, kvůli kterým jsem si znovu vzpomněl na všechny ty chvíle strávené mezi pomyslnou elitou. Trpce jsem semknul rty k sobě a chystal se už něco říct, ale servírka, která nám přinesla zázvorovou limonádu, byla rychlejší. ,,Je mezi tebou a Riem všechno v pohodě?" dotázal se po odmlce a svlažil rty.