Přijet na místo, kde už jste byli, procházet chodbami, které dávno znáte, poznat člověka, co je vaším dlouholetým přítelem, a to všechno po dobu šestnácti let, ale nevzpomenout si na to, když tam znovu přijedete po čtyřech letech?
Poněkud zvláštní...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Celé to bylo až moc podivné a neuvěřitelné na to, aby to byla pravda, ale veškerá ta slova o Darrenovi a všem kolem něj mi rezonovala v hlavě a nechtěla zmizet.
Nijak jsem s dalším děním neotálela, otočila na další stranu a začala opět číst. Zvědavost byla daleko silnější než pud zachování si zdravého rozumu.
'Abych ti prozradila něco málo pro začátek, začnu vyprávět od samotného počátku téhle záležitosti.
Bylo to ještě několik let před narozením a ukřižováním Ježíše Krista, v dobách antického Řecka. Dávní bohové a bohyně vskutku vládli, nejsou to obyčejné povídačky a báchorky. A také sestupovali na Zem, kde s několika lidmi měli polobožské děti.
Já jsem byla a po staletí budu vždy pouhým člověkem, zrovna jako jím měl být i Darren, ovšem v historii se stala obrovská chyba.
Nemesis, bohyně pomsty a odplaty byla odjakživa umíněná, tvrdohlavá, závistivá a snadno výbušná.
I ona jednoho dne zatoužila po jednom smrtelníkovi, jež byl ovšem až po uši zamilovaný do jedné smrtelnice.
Přesvědčovala ho, aby jí dal šanci mu ukázat svou lásku k němu, snažila se mu namluvit, že s ní by se mu žilo daleko lépe. Že by spolu mohli být navěky, zatímco osud s člověkem by mu jednoho dne vypršel. Pokoušela se ho všelijak omámit, jenže on nepolevil. Jeho láska byla neskutečně silná.
Nemesis tedy odmítl se slovy, že raději zemře po boku dívky, kterou miluje, než žít věčně bez lásky.
Bohyně se rozzuřila, a snesla na něj kletbu.
Ano, nebylo to spravedlivé vůči jejich pravidlům, avšak ona to i přesto provedla.
Odsoudila ho k tomu žít věčně. Měl přežít jakákoliv zranění, ať už byla sebevíc hrozící smrtí. Měl vidět všechny hrůzy lidstva, které lidé napáchají napříč staletími. A také ho odkázala k tomu vidět jak jeho rodina, i jeho milovaná, umírají.
Celé roky se snažil najít bohyni a odprosit jí. Toužil po odpuštění a odproštění od kletby, ale dosud se mu to nepovedlo.
A pokud tento deník čteš, tak stále nepochodil.
Netuším sice, který rok se píše ve tvé době, ale ta, v níž to celé začalo, se psal rok tisíc dvě stě před narozením Krista.
A já sepisuji tyto zápisky v roce devatenáct set dvanáct na palubě zaoceánského parníku Titanic. Po připlutí do Ameriky ho musím uschovat v našem rodinném sídle, tak doufám, že doplujeme všichni v pořádku až do New Yourku.'
Zatracený ledovec!
Nemám ponětí, jak se i přes to, že loď ztroskotala, deník dostal tam, kam měl, ale to bylo momentálně to nejmenší, co mě tížilo.
