Přijet na místo, kde už jste byli, procházet chodbami, které dávno znáte, poznat člověka, co je vaším dlouholetým přítelem, a to všechno po dobu šestnácti let, ale nevzpomenout si na to, když tam znovu přijedete po čtyřech letech?
Poněkud zvláštní...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak je možné, že za tu dobu jsi nezestárl o jediný rok? Když jsi dle mých poznámek v deníku byl už v mých šesti takový, jaký jsi teď..." naklonila jsem hlavu zvědavě do strany, a čekala na jeho další tah na šachovnici.
,,Prostě zestárnout nemohu." odvětí, a svým koněm mi dal: ,,Šach." doplnil mou myšlenku slovně s úšklebkem na rtech.
,,To jsi upír nebo co?" pochybovačně ho přejedu pohledem, a snažím se vymyslet nějaký chytrý tah, díky němuž bych vysvobodila krále z ohrožení prohry téhle bitvy.
Nad mou otázkou se hrdelně zasmál. Nechápavě jsem vyčkávala, co mi k tomu řekne.
,,Kdepak. Nic takového. Žádný upír. Jen jakási bytost odsouzena k věčnému životu a nekončícímu utrpení." jeho výraz i nálada poklesne, a tentokrát dá šach svým střelcem.
,,Jakému utrpení?" pusa byla znovu rychlejší než má hlava, a já tak nyní seděla s očima zabodnutýma na černo-bílé desce s figurkami stejných odstínů, a s králem šla o jedno pole vpřed, abych ho dostala ze šachu.
,,Utrpení, co je díky tomu, že tu teď sedíš, mnohem horší, než když jsi byla deset tisíc kilometrů daleko odsud." pohne koněm na šachovnici, zvedne se z křesla a dojde ke krbu. ,,Šach mat."
______________________________________
A/N
Zdravím všechny čtenáře, co sem zavítají! 💞
Doufám, že nová povídka přece jenom pár z vás zaujme. 💘
Bude to něco o trochu jiného, než normálně píšu, tak se s tím chci pokusit popasovat. 💪🏻😂😅
