[23]

5.8K 625 81
                                    

Charlie

◼▪◼

Ještě pár minut trvalo, než se Gabriel postavil a pomalým krokem odešel od svého táty. Už jen styl, kterým šel, vypovídal o tom, jak byl zdrcený. 

   I když za ním Charlie chtěl ihned jít, nejdříve ho doktorka zastavila, aby si s Gabrielem mohla ještě popovídat. Charlie zaznamenal slova jako nemocný, léky a další, ale nevnímal je. Vnímal jen Gabrielův výraz, ze kterého přesně věděl, jak se cítí.

   A tak když je doktorka vyvedla na chodbu a potřásla si s Gabrielem rukou, Charlie ho hned otočil k sobě.

   "Gabe..." vydechl. Gabriel nasucho polkl.

   "Nepamatuje si mě. Myslí si, že jsem mrtvý. Ani když jsem byl přímo před ním a mluvil na něj, mi neuvěřil."

   Charlie už chtěl říct, že to ví a vše slyšel, ale zastavil se. Usoudil, že to nebude ta nejlepší věc, jinak by Gabriel ztichl a dusil by to v sobě. Proto ho nechal mluvit.

   "Jak mohl být tak mimo? Vždyť jsem byl přímo před ním. Pořád dokola jsem mu opakoval, že jsem to já. Díval se na mě jak na cizího člověka." Gabriel se posadil na židli, kde seděl, než šli dovnitř. Úplně do stejné polohy. Charlie viděl, jak se zakoukal na jedno místo, aby zadržel slzy.

   Charlie se posadil vedle něj a jednu ruku mu položil na záda. "Co kdybys dneska zůstal u nás a za prarodiči jel až zítra?"

   Gabriel mlčel, ani se na Charlieho nepodíval. "Nechci, abys jel sám takovou dálku. A jestli chceš, Cody s Jayem vůbec nemusí vědět, že tam budeš."

   Gabriel se narovnal. "O to nejde."

   "A o co?"

   "To je jedno," odpověděl po chvíli ticha. "Děkuju," dodal. Charlie se usmál. 

   "Tak jdeme?" zeptal se a postavil se. Čekal na Gabriela. Po chvíli si stoupl, ale jen se podíval na místnost, kde se viděl s tátou a opět byl bez pohybu.

   Charliemu ho bylo opět neuvěřitelně líto. Chvíli čekal, jestli se Gabriel rozejde, ale ten zůstával stát. Proto se Charlie překonal, hodil za hlavu všechny ty myšlenky, které mu říkaly, jak by to mohl Gabriel brát špatně, jako něco romantického, a vrátil se k němu. 

   Nejprve si ho do objetí přitáhl jen jednou rukou. Pořád se bál, že ho Gabriel odstrčí se slovy že má přece přítelkyni jen kvůli objetí. Tím už si za ten týden jednou prošli. Ale naštěstí se tak nestalo. Gabriel ho v klidu objal zpátky a stiskl, jako by nechtěl Charlieho nikdy pustit.

   "On si vzpomene," snažil se ho uklidnit Charlie. Objal ho pořádně i druhou rukou. "Jinak přichází o úžasného člověka."

◼▪◼

Jakmile přijeli domů, Charlie hned poslal Gabriela do svého pokoje, ať si u něj odloží věci, než připraví pokoj pro hosty. Když už byl skoro nahoře, na chodbu vešel Jay. Gabriel ho jen tiše pozdravil a pokračoval do pokoje.

   I když měl Jayson naprosto nechápavý výraz, jelikož věděl, že je něco špatně, Charlie mu ještě nic neříkal. Popadl ho za zápěstí a dotáhl ho do kuchyně. "Cody je kde?" zeptal se.

   "Dneska vysílá. Stalo se něco s jeho tátou?" zeptal se hned Jayson.

   Charlie teda usoudil, že s ním o tom Gabriel mluvil. A tak přikývl. "Jo. Nevím, co se stalo, ale jeho táta si ho nepamatuje. Pořád dokola tvrdil, že Gabriel zemřel s jeho ženou při autonehodě. Ať už se ho Gabe snažil přesvědčit jakkoliv."

   "Panebože," vydechl tiše Jayson. "Jak mu je?"

   "Nevím. Moc toho nenamluvil. Každopádně, může tady zůstat přes noc? Nechtěl jsem, aby ještě teď jel k prarodičům."

   "Samozřejmě," odpověděl okamžitě Jay. "To bys ode mě dostal, kdybys ho nechal jet."

   Charlie se pousmál.

   "Jakožto jeho psycholog, mám za ním jít? Nebo to máš pod kontrolou?"

   Charlie se podíval do obýváku, kde měl Jayson uvařené kafe a v televizi dávali Mentalistu, jeho oblíbený seriál. A tak zavrtěl hlavou. "V pohodě. Jdi se dívat, jinak neuvidíš po sto padesáté tento díl."

   Jay protočil očima a pousmál se. "Dobře. Když tak budu tady."

   Vydal se zpátky do obýváku, zatímco se Charlie otočil na patě a postavil vodu na čaj. Nachystal dva hrnky, hodil do nich sáčky s čajem, opřel se o linku a čekal, až se dovaří voda. Vytáhl mobil, aby jí napsal, že dnešní večer se ruší. Měli jít spolu ven, ale Charlie napsal, že se mu udělalo špatně.

      Nerad jí lhal, ale kdyby napsal, že ruší jejich společný večer kvůli Gabrielovi, nedopadlo by to asi nejlépe. Charlie se musel sám pro sebe uchechtnout. Tak, jak vypadal jeho vztah se Steph, by asi správný vztah vypadat neměl. Ve všech ohledech.

   Jakmile byla voda hotova, Charlie zalil čaje. Ještě chvíli počkal, aby mohl vytáhnout sáčky, než oba hrníčky vzal a konečně se vydal nahoru do svého pokoje.

   Gabe naštěstí nechal dveře pokoje pootevřené, a tak do nich Charlie jen jemně kopl, aby se otevřely. A odhalily pohled na Gabriela.

   Ležel na posteli jako mrtvý. Charlie se první lekl, že by opravdu být mohl, ale jakmile kopl do dveří, Gabe se zavrtěl. Neprobudil se. Spal, což ho Charlie obdivoval, že stihl asi za těch deset minut, co byl pryč.

   Jeden čaj položil na stůl a druhý na noční stolek u Gabrielovy hlavy. Povzdechl si. Neměl to srdce ho budit, i když bylo teprve asi sedm hodin. Místo toho jen vytáhl se skříně deku, jelikož Gabe zalehl tu jeho, a přikryl ho.

   Znovu si vzal svůj čas připravený jít za Jayem, když mu v kapse zapípal mobil. Zastavil se uprostřed chůze a tiše zanadával. To už byl ale Gabriel opřený o lokty a koukal na něj unavenýma očima.

   "Kam jdeš?" zeptal se. 

   Charlie se otočil na patě. "Chtěl jsem tě nechat spát."

   "Jsem u tebe v pokoji. Musím ještě jít vedle," zamumlal.

   "V pohodě," zastavil ho Charlie. "Můžeš zůstat tady. Na stolku máš čaj. Já pak půjdu vedle."

   Měl co dělat, aby se nesmál způsobu, jakým na něj Gabriel koukal. Měl co dělat, aby udržel oči otevřené, jak rozespalý byl. "Nechoď ale. Já nebudu spát."

   Charlie se uchechtl, ale pokrčil rameny. Zase čaj položil a posadil na okraj postele. Gabriel sebou zpátky praštil do polštáře, ale oči měl stále otevřené. Tak nějak.

   "Víš, klidně můžeme spát oba ve tvé posteli. Je dost velká, nebylo by to poprvé a co, že jsme se párkrát líbali. O tom nemluvíme, ne?" zamumlal Gabriel. 

   Charlie otevřel pusu, aby prohodil nějakou poznámku, ale Gabriel ho ještě předběhl.

   "Prosím, zůstaň tady. Ať nemám pocit, že na mě zapomněli už úplně všichni."

   "Gabe," oslovil ho Charlie, připraven mu něco říct, ale Gabrielův pohled mu naznačoval, že to myslí naprosto vážně. Že se cítí ztraceně. A tak raději jen mlčel a posunul se na posteli vedle něj, aby se mohl opřít o její čelo.

   Na zprávu, která mu přišla od Steph, úplně zapomněl.

◼▪◼

   

The Truth UntoldWhere stories live. Discover now