The Truth Untold

[04]

◼▪◼

Byl to den v kavárně jako každý jiný. Možná tam jen bylo o něco více lidí, než normálně, jelikož byl pátek a lidé se tak scházeli se svými kamarády nebo chodili sem na romantické rande.

Charlie sledoval jeden pár u prvního stolu. Neslyšel, co říkají, ale podle jejich výrazů usoudil, že chlapec se neustále ztrapňuje a dívka se jen čistě ze slušnosti směje. Její úsměv byl falešnější, než Jadina historka o počtu jejích bývalých.

Každou chvíli Charlieho z jeho stalkování vyrušil zákazník, který chtěl kávu nebo zákusek s sebou. Přece jen takhle pracoval, snad nikdy neobsluhoval lidi u stolu. Vždy si vydobyl místo u pokladny, hlavně aby se nemusel pohybovat.

Proto v rychlosti vyřešil objednávku jedné holky, která si přála čtyři frappé s sebou, každé s jinými složitými požadavky. Takže když s úlevou předal objednávku své starší kolegyni, aby kávy udělala, opřel se znovu o pokladnu připraven sledovat to trapné rande u prvního stolu.

Jenže on přišel další zákazník. A když se Charlie s umělým úsměvem, otočil na příchozího, zamrzl.

Před ním stál Gabriel.

Už tomu byly dva týdny, co Charlie vytáhl z Lucase adresu Gabrielovy školy. Jak zjistil, studoval na druhém konci města, a tak se Charlie ještě neodhodlal tam vydat. Stejně si ani ještě nenaplánoval, co by mu řekl. A aby byl naprosto upřímný, vlastně ani nevěděl, proč vůbec tu adresu po Lucasovi chtěl.

Vypadal už v pořádku. Sice měl něco na rtu v místě, kde ho měl roztrhnutý, ale jinak už vypadal bez poranění. Charlie si ani nevšiml, kdy se jeho úsměv proměnil v upřímný.

"Tak co to bude?" zeptal se neutrálně. Přece jen nevěděl, jestli si ho Gabriel pamatuje.

Gabriel byl zakoukaný na nabídku nad Charliem, jako by si ho vůbec ani nevšiml. Když ale shlédl na něj, jeho oči se rozšířily. Koukl na Charlieho jmenovku a pak mu zpátky do očí.

Poznal ho. Ať už jen jako kluka, který se stavil na policejní stanici nebo jako kamaráda ze základky.

"Charlie," vyslovil opatrně. "Charlie Polley?"

Vypadal mírně překvapeně. A nejistě.

"Jo, to jsem já, v celé své kráse. Říkal jsem si, jestli mě poznáš," ušklíbl se Charlie. Gabriel se jedním koutkem úst pousmál.

"Byl jsi ten večer na té policejní stanici, že jo." Neptal se. Spíše to konstatoval. A tak Charlie přikývl. "Mohl jsi prostě říct tomu policajtovi moje jméno. Asi se s ním znáš dobře, co? Proč jsi to prostě neudělal?"

"Taky mě to napadlo. Ale říkal jsem si, že máš asi důvod, proč to neříct," vysvětlil.

"Jo, řekl jsem mu to až po dvou hodinách a pod podmínkou, že nebude volat tátovi," uchechtl se. Charliemu se líbilo jak hned sklouzli do konverzace, jako by se neviděli jen pár dnů a ne několik let.

Koukl se za Gabriela přímo ve chvíli, kdy do kavárny vstoupili další lidé. A k Charlieho smůle se nešli posadit, ale přišli přímo k pokladně.

"Lidi přišli, tak co si dáš?" zeptal se ho.

Gabriel pokrčil rameny. "Jsem tady poprvé, protože lidi říkají, že tu máte dobrou kávu. Ale nemám tušení, co si dát."

"Jestli mi necháš volnou ruku, nechám ti udělat tu nejlepší kávu," nabídl Charlie. On sám nepil jinou a měl to takhle od Codyho, který ji tak pije už od mládí. A vážně byla nejlepší.

"Klidně," odpověděl Gabriel. Podal Charliemu peníze a stoupl si bokem, aby mohl počkat na svou kávu, zatímco Charlie vyřizoval další zákazníky. Když byla pokladna zase prázdná, přešel k výdejnímu pultu, kde Gabriel ještě stál.

"Bylo by dobrý se po těch letech zase sejít, ne? Mohli bychom někam zajít," navrhl mu.

"Proč ne?" pokrčil rameny Gabriel. "Nemám s tím problém."

"Okay," ušklíbl se Charlie ve chvíli, kdy jeho kolegyně položila Gabrielovu kávu na pult. Charlie se jí rychle zmocnil, popadl lihovou fixu u druhé pokladny a načmáral na kelímek své číslo. Pak podal kelímek Gabrielovi. "Neboj, neflirtuju s tebou, jen se musím co nejrychleji vrátit k pokladně."

"Sakra, už jsem se lekl," odpověděl Gabriel sarkasticky a se smíchem si kelímek přebral. "Ale tak na něčem se domluvíme. Později?"

"Jo," přikývl Charlie. S mávnutím se Gabriel otočil a opustil kavárnu. A Charlie se s najednou horší náladou vrátil do práce. Ještě ke všemu už i odešel jeho pár, který tak rád pozoroval.

◼▪◼

21:32
Jsem si jistý, že jsem lepší kávu nikdy nepil.

21:34
Jo, promiň. To jsem já, Gabriel.

21:39
Říkal jsem, že je nejlepší. Přece bych nelhal.

21:41
To jsem netvrdil. Jen konstatuju.

21:42

A já konstatuju, že se musíme někdy sejít. Vážně jsi byl můj nejlepší kamarád, takže musíme probrat vše od té doby, co... jsme se neviděli.

21:44
Myslíš od té doby, co můj homofobní otec urazil celou tvou rodinu?

21:45
Možná?

21:46
V pohodě. Myslím, že v tomhle směru je to s ním už lepší. Myslím, že mu už nebude vadit, když se budeme bavit.

21:48
Wow, poděkuj mu za mě za jeho svolení.

21:49
Vyřídím.

21:49
PANBoŽe NE JÁ SI DĚLAL SRANDU POŘÁD MÁM Z TVÝHO TÁTY RESPEKT A TO JSEM HO VIDĚL JEDNOU V ŽIVOTĚ

21:50
V klidu, haha. Stejně není doma. Každopádně, to setkání?

21:52
Zítra máš čas? Je víkend, můžeme jít do parku lovit zlatý rybky z rybníka nebo krást trpaslíky sousedům.

21:54
...nevýhoda toho, že jsme se tolik let ani neviděli, je, že teď fakt nevím, jestli to myslíš vážně, protože tohle je určitě něco, co bys v druhé třídě udělal. A nemám tušení, jak moc jsi dospěl nebo ne.

21:55
S Jayovou výchovou? Nedospěju nikdy. Možná jen budu mít trochu rozumu od Codyho.

21:56

Takže jdeme krást trpaslíky?

21:57
Klidně

21:57
Domluveno.

◼▪◼

Blbne mi formátování, heh. Tak snad je to už nějak v pohodě.