The Truth Untold

[19]

Charlie

  ◼▪◼  

   Uběhl celý týden. Týden, kdy se prvních několik dní Charlie úplně vyhýbal tátům a sestře (protože by vsadil své vlastní prsty na to, že o tom s Gabem už věděla taky) a všechen čas trávil pryč z domu.

   Jenže tentokrát musel zůstat doma kvůli událostem předešlého dne, které ho dá se říci i trápily. Zůstával celý den v pokoji, i když byla sobota, jelikož Gabriel odjel za prarodiči a Steph by nebylo v tu chvíli nejlepší být.

   I když ti dva výše zmínění lidé byli důvodem jeho špatné nálady.

   Ležel na své posteli, ruce složené pod hlavu a na kraji, jako by snad neměl tři čtvrtiny postele volné. A přemýšlel.

   Přemýšlel, dokud neuslyšel jemné zaklepání na dveře. Neotočil se ale, jen zakřičel: "Dále."

   "To je tak divný, klepat," ozval se Cody ode dveří. "Ale je jedna hodina, Charlie, a vím, že se nám teď raději vyhýbáš, ale vážně by ses mohl jít dolů najíst. Jestli chceš, schováme se s Jayem do koupelny, aby sis mohl v klidu nachystat jídlo."

   Charlie se pootočil, takže uviděl ten slabý úsměv na Codyho tváři. Nasucho polkl. "Okay. Za chvíli jsem tam."

   Codyho úsměv zmizel a povzdechl si. "Co se děje, Charlie? Myslel jsem, že jste si to s Gabrielem vyříkali."

   Charlie změnil svou pozici, aby ležel na zádech a zavřel oči. V hlavě mu proběhl rychlý souboj, jestli se má dát s Codym do řeči nebo ho odehnat. Jenže Charlie měl pro tátu Codyho vždycky slabost a nedokázal mu odporovat, jelikož si to jednoduše nezasloužil.

   "Vyříkali. Taky jsme s Gabem už docela v pohodě. Nebo alespoň jde vidět, že se to zlepšuje," odpověděl.

   "Tak co se děje?" zeptal se znovu Cody a zavřel dveře na chodbu. Došel k Charlieho posteli, kde si sedl. Charlie se tedy zvedl a opřel o čelo postele.

   Ale i tak mlčel. I když se to rozhodl Codymu říct, pořád pro něj nebylo lehké, aby začal. Povzdechl si. Cody se pousmál. "Prostě to ze sebe vysyp."

   "Včera jsem byl u Steph," začal hned Charlie.

   "Já vám. Jsi tam teď každý den, aby ses nám vyhnul, jako bychom tě snad za něco takového soudili."

   "Promiň," zamumlal Charlie. "Ale včera... Její rodiče nebyli doma."

   Codymu poskočilo obočí nahoru. "Oh."

   A Charlie se uchechtl. "No právě že žádný oh. Chodíme spolu už asi čtyři měsíce? Já ani nevím, ale každopádně už dostatečně dlouho, abychom se mohli, um, spolu vyspat. Normální páry by už dávno měli takhle svoje poprvé za sebou."

   "Jenže s tvého tónu hlasu soudím, že se mělo něco stát, jenže nestalo," řekl opatrně Cody.

   Charlie opatrně přikývl. "Jenže já vážně netuším, co se stalo." Poprvé za dobu, co s Codym mluvil, se mu podíval do očí. "Můžu s tebou mluvit naprosto otevřeně? Jako bys byl můj nejlepší kamarád?"

   "Samozřejmě," ušklíbl se Cody.

   "Tak jo. Takže se nelekni, ale ve zkratce. Už to vypadalo, že prostě budeme mít spolu první sex, jenže to by se Charlie junior musel vzrušit. A to se prostě nestalo, což moje hlava nepobírá, protože jindy ho vzrušuje i jen blbé mazlení, když se trochu zvrtne. A včera nic."

   Cody vypadal překvapeně. Chvíli byl zticha, jako by nevěděl co říct. "Ehm. Vážně o svém přirození mluvíš ve třetí osobě?"

   "Ale no tak!" zakňučel Charlie. "To je to jediný, co si z toho vezmeš? Steph mě teď pravděpodobně nenávidí, jelikož to bylo pěkně trapný, a kdo ví, co si teď myslí."

   "No dobře," zvážněl. "Miluješ ji?"

   "Jo," odpověděl pohotově Charlie. "Fakt ji mám rád a jak říkám, tohle se stalo poprvé. Jenže právě ve chvíli, kdy se to stát nemělo."

   Cody chápavě přikývl a chvíli přemýšlel. "Je možný, že... no víš, že by to bylo kvůli těm posledním dnům s Gabrielem? Po tom celém?"

   Kdyby Charlie tvrdil, že nad tím už taky nepřemýšlel, lhal by. Ještě když si pamatoval, že včera večer každou chvíli myslel na Gabriela, kterého byl pár hodin předtím doprovodit na vlakové nádraží. 

   A taky ho možná trochu více rozhodilo, když mu Gabriel řekl, že se mu líbí.

   Proto Charlie raději nemluvil. Jen se zahleděl na své prsty, s kterými si hrál. V tom tichu zůstávali docela dlouho, než Cody položil ruku na Charlieho koleno a řekl tiše: "Charlie, je v pořádku nebýt si jistý svou sexualitou."

   Normálně by Charlie řekl, že ho taková odpověď překvapí. Jenže on nezareagoval nijak, jen dál propaloval pohledem své prsty. V hloubi duše věděl, že to je nejspíš to, co se s ním děje. Najednou se před Codym neuvěřitelně styděl.

   Když Charlie dlouho nereagoval, Cody pokračoval: "Hlavně si nesmíš lhát a zavrhnout hned možnost, že by se ti líbili, no víš, kluci. Musíš být k sobě upřímný, abys byl šťastný." 

   Charlie si skousl spodní ret. "Já mám Gabriela fakt rád."

   "Já vím," pousmál se Cody. "Teď je jen otázka, jestli se ti líbí způsobem, jakým Steph. Ale na to musíš přijít už sám."

   Charlie si povzdechl a vyvalil se na postel. Tvář si schoval do dlaní. Po chvíli uslyšel, jak se  Cody tiše zasmál.

   "Co se tady děje?" uslyšel třetí hlas. Proto si oddělal ruce z očí a podíval se ke dveřím,  kde stál Jayson. Charlie ani nezaznamenal, že by se dveře otevřely.

   "Povídám si s tátou," odpověděl jednoduše Charlie. 

   Jayson se jemně ušklíbl. "Část vašeho rozhovoru jsem slyšel za dveřmi. Vím, co se děje."

   Charliemu se částečně ulevilo. Nechtěl to před Jayem tajit, když to věděl už Cody, ale taky to nechtěl vysvětlovat na podruhé. Proto byl i docela rád, že to Jay slyšel.

   Jayson přešel k posteli a sedl si vedle Codyho. Charlie si najednou přišel jako sedmiletý kluk, který ve škole nadával spolužačce a rodiče ho přišli pokárat, když nad ním tak seděli.

   "Charlie?" řekl tiše Jay, na tváři najednou vážný výraz.

   "Hm?"

   "Víš, že s námi můžeš kdykoliv a o čemkoliv mluvit, že?"

   Charlie se místo odpovědi zvedl a oba táty objal. "Já vím," zamumlal. "A omlouvám se, že jsem se vám tak dlouho vyhýbal."

   "Neomlouvej se," odpověděl Cody. "Teď alespoň víš, že to příště vážně nebudeš mít zapotřebí. Jsme tu pro tebe, Charlie."

   Charlie táty pustil. Věděl, že mají pravdu. A taky věděl, že si hlavně musí přiznat pravdu.

  ◼▪◼  

Zdá se mi, že máme v příběhu málo Codyho, tak tady je Cody uwu.