The Truth Untold

[14]

Charlie

  ◼▪◼  

Neměl tušení, jak se to stalo. Když se ale ráno probudil, uvědomil si, že není ve svém pokoji a že ruce, které ho objímaly, nejsou Steph, jak by to nejspíš mělo být. Otevřel oči a po chvilce před sebou zaznamenal spícího Gabriela, který měl jednu ruku přes Charlieho a ta Charlieho ležela pod Gabrielovou hlavou. Televize stále ukazovala konec filmu a miska od popcornu se pravděpodobně válela někde na zemi.

   Charlie si povzdechl, ale nehnul se ani o centimetr, jelikož nechtěl Gabriela probudit. Byl v pozici, ze které se nedalo uniknout bez toho, aby ho neprobudil, ale přichytil se při myšlenkách, že mu to vlastně nevadí. Zůstal tedy ležet a díval se na Gabriela.

   Na jeho dlouhé řasy, které skrývaly krásné oči. Na jizvu na tváři, kterou měl už tenkrát ve škole, když byli malí. Na jeho rty, které vypadaly měkce už jen na pohled. A co teprve na dotek.

   Charlie si povzdechl podruhé. Nechápal, proč tak úžasný člověk, jakým byl Gabriel, musel mít takový život, jaký měl. Nebylo to fér. Ještě když Charlie pohledem zrovna propaloval obvaz kolem Gabrielovy hlavy.

   Charlie si v hlavě plánoval, že až se Gabe probudí, bude dělat, že spí. Gabriel by se pak přece posunul a Charlie by pak mohl dělat, že o jejich spací poloze v objetí ani nevěděl, že?

   Když ale Gabriel otevřel oči, Charlie nic neudělal. Vlastně ani neodtrhl pohled.

   Gabriel několikrát zamrkal, jako by si stále myslel, že je ve snu a Charlie před ním doopravdy neleží. Když si to opravdu uvědomil, trhl sebou a co nejrychleji se posunul, aby neležel na Charlieho ruce. Tam, kde ještě před chvíli ležela Gabrielova paže, bylo najednou Charliemu chladnu.

   Charlie se rozesmál.

   "Panebože, promiň," vyhrkl. "Neodumřela ti ruka? Musela ti upadnout."

   Charlie si na posteli sedl, když už konečně mohl, a opřel se o čelo postele. "Pořád je tady," chytil se Charlie za ruku. "To by ses musel snažit víc."

   Gabriel si skousl spodní ret. Hned na to ze sebe skopl peřinu a postavil se na nohy, jenže zamotala se mu hlava a on přepadl zpátky dozadu na postel. Charlie se pohotově dal do pozoru a i když se Gabriel jen zpátky posadil, už byl u něj. "Hej, opatrně. Nesmíš tak rychle vstávat."

   "Ale já se jinak počůrám," našpulil pusu. Charliemu to přišlo neuvěřitelně roztomilé.

   Uchechtl se. "Lepší se počůrat než zabít, ne?"

   Gabriel se pousmál a trochu se v sedě zhoupl. Charliemu přišlo, že byl úplně mimo. To ho to společné spaní tak rozhodilo. "Gabe? Jsi v pohodě?"

   "J-jo," zakoktal. "V pohodě. Jen si zajdu na záchod." Charlie Gabriela pustil a sledoval, jak se váhavě postavil. Nejraději by ho na ten záchod donesl na zádech, když ho tak viděl, ale zůstával sedět. Cítil, jak se zezadu kouše takovou silou, až ho to bolelo. Jakoby věděl, co přijde.

   Gabriel udělal pár kroků. A spadl. Podlomila se mu kolena a zřítil se na zem jako hadrová panenka.

   "Gabe!" zakřičel Charlie nejspíš až moc hlasitě. Seskočil z postele, až nemotorně přistál u Gabriela. Otočil ho na záda, přičemž mu nohy dal na postel (přece jen ho Jayson nějakou první pomoc naučil). Pak se rychle postavil, aby otevřel okno a dostal tak do pokoje čerstvý vzduch, než si klekl zpátky ke Gabrielovi. A jelikož nevěděl co dál, začal ho jemně propleskávat po tváři. Cítil se, jako by mu srdce vynechávalo pár úderů.