Passionate Love [CZ] ✔

•45• Narušitelka

Opožděně si dodávám sobě i Justinovi dárek k narozeninám ❤️ tak snad se Vám bude líbit ❤️

Když jsem se sebou spokojená a uklidněná, že nikdo nic nepozná, odemknu dveře a pohlédnu vstříc oříškovým očím, které jsou ztracené stejně, jako ty moje.

Těžce polknu a přejdu pokojem k posteli u které se válí mé legíny. Rychle si je obléknu bez pohledu na Justina, jehož pohled na sobě po celou tu dobu intenzivně cítím.

"Nekoukej tak na mě, nebo ta dotyčná bude později žárlit." promluvím jako první, lehce překvapená svou kuráží.

Justin je též překvapený, ihned to ale zakryje za lehký smích, který je lahodnou písní pro mé uši.

"No snad nebudeš žárlit spíš ty." zažertuje a já se pousměji ikdyž se mě to lehce dotklo. Tak samozřejmě, že budu žárlit.

Justin byl můj přítel a teď je můj ex. Prožila jsem si s ním opravdu moc věcí, které nás spojují. Mé city k němu se jen tak, ze dne na den zkrátka nevypaří.

"Budu se snažit to před ní skrýt." zažertuji a zakryji si laškovně oči s úsměvem na rtech.

Zaslechnu, jak se Justin zasměje a ihned své ruce nechám spadnout podél mého těla. Chvíli na něj jen tak hledím, jak s lehkým úsměvem na tváři kouká všude kolem a nad něčím, dle mé intuice, přemýšlí.

"Děkuju." vypadne ze mě nakonec při sklopení zraku k zemi.

Můžu se snažit sebevíc, ale věc, kterou jsem teď udělala jen pro své potěšení byla opravdu strašná. Moc dobře jsem věděla, že je Justin zadaný, ale i tak jsem mu dovolila nechat se svést a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Kdybych jen nemyslela sama na sebe.. Vím, že toho Justin nelituje, protože to by se choval jinak. I tak si to ale v podvědomí vyčítám a právě to mě donutilo sklopit zrak k zemi.

"Za co?" zaslechnu v Justinově hlase náznak nepochopení.

"Za všechno i za dnešní ráno. Taky se omlouvám, že jsem ani jednoho z nás nezastavila i když jsem to udělat měla." pronesu tiše a zavřu oči, jakmile zaslechnu pohyb jeho těla mířícího ke mě.

"Lituješ toho?" zeptá se a sama jsem překvapená, jak blízko mě opět je.

Zvednu hlavu a ihned, jakmile otevřu své oči, se mi naskytne obraz jeho obličeje přímo před tím mým.

Upřeně mi hledí do očí a já do těch jeho. Přemýšlím nad tím, co mu odpovědět, ale dlouho neváhám a rychle odpovídám.

"Ne Justine. Nelituji našeho činu, bylo to neuvěřitelné. Oba jsme potřebovali upustit páru, jsme kamarádi, tak jsme si zkrátka pomohli.." pokrčím nad tím rameny i když tomu sama nevěřím.

"Ale.. Už by se to asi stát nemělo. Přece jenom jsi zadaný a já bych byla nerada, aby jsi z toho měl nějaký průšvih.. Takže tak." nahodím falešný úsměv a stále mu hledím do očí.

"Víš, že jsi anděl?" zeptá se a já ucítím lehké červenání se.

"Ále prosím tě, to si říkej té, která přijede. To ona by to měla jistě slýchat. Ne já." zasměju se a mluvím při odchodu.

Jakmile to dořeknu, stojím na chodbě a mířím si to dolů do kuchyně kde už je pěkné rušno po ránu.

"Dobré ráno." pousměji se na každého v kuchyni a na oplátku získám jejich ranní pozdrav.

"No copak to tu máš dobrého." pousměji se na umazaného Jaxona, který se doslova cpe něčím sladkým.

"Lívance s nutelou a šlehačkou. Chcéš?" odpoví mi ihned šťastně a nabídne mi upatlanýma rukama právě dozdobený lívanec s snad tunou šlehačky.