Passionate Love [CZ] ✔

•43• Novinka

Podle vašeho hlasování jsem usoudila, že by koření při konci tohoto příběhu nebylo tak špatné 😊❤️ takže tady to máte, snad mě za to neuškrtíte, ale odhlasovali jste si to 😊😂❤️
Jinak přeji hezký zbytek dnee,
Vaše Sweeaty_

Sluneční paprsky mě lehce pošimrají na tváři stejně jako konečky mých vlasů, které mám všude kolem sebe.

Líně se protáhnu a pomalu se posadím. Zívnu a pracně s pokrčení obočí otevřu jedno oko, abych prozkoumala situaci.

Prohlédnou si celou místnost a nakonec nevědomky kouknu na druhou půlku postele vedle mě, kde si všimnu Justina.

Pousměji se bez toho, abych nad tím nějak přemýšlela. Chci se zvednout a jít se převléct, v tom mi to ale dojde.

Dokořán otevřu obě oči a hlavou rychle myknu na druhou půlku mé postele, kde líně leží Justinovo tělo. Zcela obnažené.

Až teprve teď mi přijde na mysl myšlenka na včerejší noc a ihned mi dojde, že to nebyl jen sen. Samým studiem se začnu červenat. Schovám si obličej do dlaní a ucítím, jak se Justin zachruje.

Dlaně si položím zpět do klína a pozorně sleduji každý jeho pohyb.

Nahlas si povzdechne, jakoby zrovna procitl z dlouhého nekonečného spánku a zvedne ruce nad sebe, aby si je protáhl.

Otočí se čelem ke mě a lehce se pousměje. Pousmátí mu lehce oplatím, ovšem ihned se z mé tváře vytratí.

Sklopím pohled do svého klína a stydlivě promluvím.

"Omlouvám se za ten včerejšek. Nevím co to do mě vjelo, vlastně.. Abych se ti přiznala, tak jsem si slepě myslela, že je to jen nějaký živý sen. Takže.. Se omlouvám."

Po chvíli jeho mlčení zvednu své oči a pohlédnu do jeho tváře. Mohu na ní zahlédnout překvapení a lehký úšklebek.

" To docela zabolelo. Začínal jsem si myslet, že jsem ti opravdu chyběl." zašklebí se, ale já v jeho očích zahlednu úlevu. Au.

"Uhm.." pokračuje dále. Prohrábne si nervózně vlasy a pohledné jinam.

"Uhm.. Dobrá. Já.. Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli by jsme na to mohli zapomenout." nervózně mi pohledné do očí a já pochopím, že to myslí vážně.

Ucítím sklamaní i bolest, ale nenechám na sobě nic znát.

"Uhm.. Dobře, ale proč?" navazuji nakonec.

"No víš.. Já vím, že to není dlouhá doba, co jsme byli naposledy spolu, vlastně to bylo před pár dny, ale-." nestihl svou větu dokončit, protože jsem mu do ní skočila.

"Před pár dny? Počkej.. Vždyť jsme se viděli naposledy na tom plese ne?"

"Počkej.. Ty si to nepamatuješ?" zeptá se nechápavě a já se zamračím.

"Co si nepamatuji?" nechápu.

"Nedávno v tom baru. Ztřískala jsi se tolik, že jsem Tě musel odvést do tvého bytu společně s holkama." odpoví mi ihned a já na něj vyvalím své modré oči.

Počkat, počkat.. On tam byl taky? Jak je to možné?! Proč tam byl? O můj bože, viděl mě jak jsem byla na šrot! Odvezl mě domů a pak se vypařil? Proč? A proč mi o tom sakra holky nic neřekli?!

Začnu o tom všem přemýšlet, zamžourám v paměti o pár dní pozadu a pak se mi to objeví.

-flashback-

Myslím jen na to, jak nejlépe se hýbat, v těch zatraceně vysokých podpatkách a přitom udržet stálou rovnováhu, kterou mi jaksi mate nějaké nemalé číslo alkoholu v mé krvy.

Najednou se mi hlava zatočí víc, než obvykle a já zavrávorám. Očekávám nějaký pád, ale nic se už nějakou dobu neděje a tak opilecky otevřu těžká víčka a spatřím mužskou postavu tyčící se nade mnou, přidržujíc mě za mé ruce.

''To je ale náhodička.'' Zaslechnu jeho uchechtnutí a následovně ucítím jeho silné paže, omotávajíc se kolem mého pasu pro lepší udržení mé stability. 

Opilecky zamžourám k jeho tváři, protože mi jeho vzdálený hlas někoho připomněl. Avšak v tomto stavu bych nepoznala ani vlastní odraz v zrcadle, natož nějakého muže z mého minulého života. 

''Kdo jsi?'' Zeptám se opilecky, divíc se, že jsem dala dohromady aspoň kousek nějaké otázky. 

S mým opilecky zamotaným jazykem to bylo totiž dost těžké. 

Na chvíli zastavil a pohlédl na mou osobu, která se na něj v tu chvíli zakřenila. To ho donutilo se lehce zasmát a nakonec pokračovat dále s pokroucením hlavy. 

''Ty jsi se teda zřídila.'' Zamrmlá si spíše pro sebe a já se zasměji. 

''Dyž já si.. Ai nepa-matujuu prooč.. Nevíš prooš?''

-flashback end-

"Panebože, to jsi byl ty?" vyhrknu ihned, jakmile mi to všechno začne zapadat.

"Uhm." zamrmlá souhlasně a já zaskučím.

"Panebože, vypadala jsem strašně." zamrmlám si do dlaní jakmile si do nich schovám obličej.

Zaslechnu Justina, jak se nad tím lehce zasměje. Poté ale znovu promluví.

"No.. To jsme ale odbočil od toho hlavního, co jsem ti chtěl sdělit." začne a odkašle si.

Chvíli je opět hrobové ticho a to mě donutí zvednout hlavu. Vidím, jak úpěnlivě přemýšlí co a jak mi má říct.

Začínám být nervózní, cítím, že se něco děje a že až promluví, nebude se mi to líbit.

Po chvíli se dozvídám, že mé obavy byly zcela oprávněné, jakmile otevře pusu a vysloví těch pár slov, svět se se mnou zatočí a já nevím, jak a co dál.

"Zkráceně, někoho jsem si našel." vydechne a zahledí se mi do očí.

Surprisee! 😊😂❤️